Římský fejeton pro zasvěcené aneb Co musí vědět, umět a mít mistři světa

Je dobře, když mají mistři Lukáše, který z vyřazené klávesnice udělá stradivárky. Hodí se tušit, že italská pohostinnost se skládá z krásných Italů, chlazené minerálky a Coffee breaku bez coffee. Že vějíř není teatrální rekvizita migrenózních dam, ale nutnost, která pomůže přežít cestu poledním římským metrem. Že 761 se nejezdí z parku do postele.

A + B + C = A. Centrování je zbytečně těžké, a proto zbytečné. Dvě euro zásuvky je 1,5 zásuvky. Že luxus Sheratonu je více než luxus závodníků. Že pořadatelé sice vyhlásili 11hodinový soutěžní maraton, ale zapomněli vyhlásit jeho vítěze. Že jezuité kromě pálení knih uměli ploché kopule a že církev je ještě bohatší než hodně bohatá.

Pravidla jsou dočasná a předčasná. Polosuché nebývá jen víno, někdy také banket. Že na galavečer s banketem se chodí v gala, batoh s vodou je možné nechat doma. A že zázraky se dějí, zejména na kuřecích farmách dobře ukrytých pod Julskými Alpami. Mistři vědí, že Řím je město koček, ale že bude jedna z nich ležet sluncem vypreparovaná týden před marketem, to bylo přece jen překvapení. Že hodinky patří na ruku, a ne na umyvadlo. V Římě se krade, děl vůdce Spiegel. Měl pravdu. Mistři píší naslepo. Po mistrovství naslepo snídají.

Už se ví, že jediný způsob, jak dostihnout průvodce ztrácejícího se v davu, je vstoupit do vozovky na červenou a zastavit dopravu u florentského chrámu Santa Maria dei Flori. Povedlo se, divili se i Italové, a ti jsou nějakými dopravními kouzelníky!

Že mistři musí mít trenéra. Trenér musí být mistr. Lépe král.

Mistři musí věřit v dobré lidi, jinak by se note book, dlouhé minuty zapomenutě ležící na meziříčském náměstí, nevrátil, kam patří. Vrátil. Kuje pikle, tentokrát vídeňské.

Nedocvaklo? Připadáte si málo zasvěcení? Neva. další MS je až/už za dva roky ve Vídni, první soutěž v říjnu ve Valašském Meziříčí. Zasvěcujeme rádi a vzhledem k magickému číslu 28 též dobře.

Jana Olchavová