Římský fejeton pro nezasvěcené aneb Jak oslavit královnu

Bylo to někdy v zimě. Červencová římská vedra byla uprostřed pražské vlezlé zimy naprosto imaginárním pojmem, břeclavské, zlínské a meziříčské tréninky existovaly pouze v bodovém scénáři a ZAVově hlavě, naděje na sponzorské peníze byla ještě hodně nafouknutá.

A tak že římské mistrovství vyhraje Helena, byla naše jediná jistota. Bohužel jsme netušili, že své vítězství ozdobí fenomenálním světovým rekordem (928 č. ú./min), to by se možná naše příprava ubírala trochu jiným směrem.

Zkrátka už někdy v zimě vznikla myšlenka, že jedině slova Kleopatry jsou hodna naší královny: Teď královnou jsem já a hold mi vzdává Řím. Použití myšlenky zrálo, až dozrálo v hold:

Prezident mezinárodní jury Švýcar Mauro Panzera ohlásil jméno nové mistryně a pověsil Heleně na krk vzácné zlato. Ve stejné chvíli Michal pouštěl do mikrofonu tajně připravenou píseň, Lenka s Petrem přerušili nejdříve anglicky, pak česky řeč pana prezidenta a ohlásili změnu ceremoniálu a požádali přítomné o prominutí. Pak už zaplavila výprava Interinfo ČR pódium blahopřáními, modří svých dresů, úsměvy i šťastnými slzičkami. Sál aplaudoval, divil se a možná trochu záviděl spontánní radost českého týmu. Mohutný černý Američan Rodriguez pak stejně spontánně a velmi galantně Helenu odvedl z jeviště, aby ho uprázdnili pro další české medailisty.

Večer na banketu nejlepší písařka světa v čele nejlepšího světového týmu a jeho i svým jménem posadila na hlavu nejlepšího trenéra světa královskou korunu, ozdobenou pravým římským vavřínem.

Co dodat? Že vavřín se latinsky jmenuje laurus. Výprava Interinfo ČR bydlela v Římě na ulici Laurentina. Jakápak bude adresa vídeňská?

Jana Olchavová