V Pekingu se setkali dva tvůrci systémů strojové stenografie
Otec čínské strojové stenografie, 92letý pan Wang Yawe, přijal dnes v Pekingu tvůrce nového systému české strojové stenografie, Jaroslava Zaviačiče. I když nemá záznam čínského textu stejně strukturovanou tvorbu jako latinka, stále nesmírně pracovně aktivní pan Wang předal množství inspirativních informací, které s velkou pravděpodobností urychlí nově koncipovaný vývoj české strojové stenografie.
Pracovní návštěva bude zítra pokračovat přímo v pekingské centrále čínské strojové stenografie setkáním s techniky, programátory a konstruktéry.
Jaroslav Zaviačič ve firmě Yawe Sulu
Druhý den pobytu Jaroslava Zaviačiče v Pekingu se nesl již veskrze v pracovním duchu. Při návštěvě firmy Yawe Sulu již s místními inženýry společně rozvíjeli další možnosti spolupráce. Na obrázku pan Tang předvádí organizaci jištění textu při stenografování důležitých akcí: pracují současně dva stenografové, obrazovka se rozdělí na dvě okna. Jeden zaznamenává vše, co stačí, když nestačí, udělá tři tečky. Druhá čistí alternace, kontroluje a opravuje chyby a když narazí na tři tečky, pustí si paralelní zvukový záznam a chybějící text doplní.
Asistentka Erika přivítala českého hosta s kyticí, typickým čínským úsměvem a plynulou němčinou.(Zleva) Generální tajemník čínského stenografického svazu Liao Qing, český host ještě v cestovním po 19hodinové ne zcela jednoduché cestě, tlumočnice a asistentka Erika a pan Yawe, syn 91letého otce čínské strojové stenografie, který jde věrně v otcových šlépějích a slíbil přivést nejen delegaci pozorovatelů, jako tomu bylo ve Vídni 2005, ale i skupinu aktivních čínských strojových stenografů na světový šampionát do Prahy 2007.Kufry ještě nebyly rozbaleny, ale internet už bylo třeba napojit. Vadný kabel manažerka hotelu Debao okamžitě vyměnila a během několika minut i přivolala technika, aby provedl montáž.
Reportáž z třetího dne pobytu v Číně
Pohled z okna hotelu Debao v centru Pekingu na poklidnou nedělní atmosféru s prázdnými ulicemi.
Císař – necísař, před vchodem do jeho paláců prostě portrét největšího z Číňanů novodobých dějin scházet nesmí!
V Číně člověk všude potkává uniformované lidi, ale ne všechna místa jsou bezpečná. Do turisticky atraktivního císařského paláce mi hostitelé coby doprovod delegovali nejen asistentku Eriku, ale i synovce šéfa firmy Yawe Sulu v roli bodyguarda. Měl plné ruce práce, uměl včas odhadnout, kterým směrem svůj 193 cm vzrostlý korpus má nasměrovat, aby do nepřerušovaného úsměvu vložil i skrytou informaci o možnosti interaktivity zcela jiných kvalit.
Promluvit k čínským středoškolákům je mimořádně krásný zážitek. Jsou dychtiví jakékoli informace.
Na tabuli jsou vypsána čínská slova se zkratkovými kombinacemi, které se vkládají do paměti stenostrojů. Čtyři horní žlutě napsané řádky s latinkou jsou příklady akordů, při kterých levá ruka tiskne tři a pravá ruka (dělítkem je dvojtečka) dvě klávesy současně, po nich se na obrazovce PC vypíší dvě čínská slova uvedená vlevo. Stroje jsou napojeny na počítače, studenti je mají položeny na klíně (viz předchozí foto)
Do školy přijel i její zakladatel, pan Wang. Studenti měli upřímnou radost, že budou mít památku na setkání, neustále obskakovali asistentku Eriku a vyptávali se na všechno o Praze. Při společné fotce jsem ještě netušil, co bude následovat. Po společném snímku s celou školu totiž fotografování pokračovalo celkem 40 snímky různých skupin, jejichž kompozice se opakovala. Když si některá studentka zapomněla vzít do ruky stenostroj, byl jí do ruky vložen, když jsem některou studentku nevzal za rameno, byla mi tam ruka vložena. Už za ty jejich líbezné úsměvy ta série stála. Vrtá mi hlavou, proč u našich neméně líbezných mladých lidí je projev průzračnosti odsouzen k opovržení.
Společná fotografie pana Wanga, zakladatele školy, s učiteli vysoké školy a Jaroslavem Zaviačičem.
Poblíž proslulého Náměstí nebeského klidu se tyčí kopule olympijského stadiónu pro OH 2008.
Reportáž z čtvrtého dne pobytu v Číně
Při zahájení konference byli někteří účastníci představeni jmenovitě, já coby zahraniční host ještě před zástupci ministerstev, takže jsem byl připraven. Moje jméno pro čínské hostitele je ovšem neméně obtížné jako většina jmen čínských pro nás. Nebýt tlumočníka, určitě bych nereagoval na čínskou verzi ve tvaru Jaro Ga Wa Xi Ke.
Přestávka měla být původně určena na šálek kávy. II. kanál čínské televize byl rychlejší. Praha 2007 se pro Číňany stává aktuálním tématem. Rozhovor pro čínskou televizi mi pomohl zrealizovat můj shenyangský poradce pan Zhenqiang. Do internetové výsledkové listiny byl právě hned po tomto vystoupení také odeslán první výsledek v ZAV-hrách.
Paní Cao ze Svazu čínských informatiků se od roku 1964 zabývá automatickými překladači, od roku 1989 spolupracuje na vývoji čínské strojové stenografie. Vývoj Yawe Sulu zařadila Čínská Akademie technologií mezi deset nejvýznamnějších čínských objevů 20. století.
Součástí Univerzity Shenyang je i policejní škola, která si vzala na starost konferenci podpořit. První podpora měla na můj vkus poměrně příliš razantní formu: abychom se z letiště dostali včas na připravenou uvítací večeři, dopravovala celou skupinu účastníků konference z Pekingu policejní auta. Stále houkala a na šestiproudé dálnici půlené pouze dvojitou čárou projížděla skoro neustále za tou dvojitou čarou v protisměru, barvu semaforů také řešila troubením. Nicméně řidiči byli bravurní a večeři jsme stihli. Dnes jsem během hodinového povídání občas dumal, proč tři poslední řady obsadili mladí lidé ve stejném oděvu. Až později mi vysvětlili, že jsou to absolventi posledního ročníku policejní školy, kteří v ní chodí oblečeni ve stejnokrojích. Po zkušenostech jsem tušil, co nastane. Nastalo. Přiložená fotografie je jedna z osmdesáti. Živě si představuji, jak si tyto dívky na policejních služebnách za pár měsíců budou po celé Číně vyvěšovat moji fotografii v jejich společnosti – třeba hned vedle obvyklých obrázků stíhaných osob.
Reportáž z pátého dne pobytu v Číně
5. den čínské cesty začal jako obvykle snídaní. Coby nedoléčený neurotik špatně snáším, když někdo konzumuje jídlo za doprovodu zvukových efektů. Dokonce mi zaregistrování těchto aktivit u spolustolovníků zažívání v podstatě zastavuje. I překvapení v tomto směru se ovšem snažím vnímat coby zkoušku tolerance. Při prvním pomlasknutí něžné pekingské asistentky mi málem vypadly tyčinky z rukou. Když se ke mně se širokým úsměvem a skleničkou „mao tai“ řítil v průběhu banketu ředitel školy a cestou si dvakrát odříhl, tvářil jsem se, jako že to neregistruji. Možná jsem měl. Nicméně při ranní horké kávě (už si ji pyšně objednávám řka slovy „šeše kafe“) jsem si bezděky usrkl. Spíše to byla nekontrolovaná reakce, jak si nespálit jazyk, nicméně „stalo se“. No a svět se nezbořil, nikdo si nevšiml, postupně jsem si uvědomil, že si takto každou chvíli v okolí jiní spolustolovníci restaurace luxusního hotelu usrknou také. – Nehodlám naučené měnit a usrknu-li si v Evropě omylem někdy zase, nepochybně zrozpačitím. Leč lidí, kteří radost z dobrého jídla takto projevují a přitom mají duši čistou, si budu určitě vážit více než těch, kteří se hlavně vyžívají důležitým výkladem, že se srkat nemá.
5. den čínské cesty začínal opět v Shenyangu. Měl jsem po snídani dorazit do hotelové haly v 8.20. Čekaly tam známé tváře, známé uniformy, známý kontrast: uniforma ve mně budí respekt, nicméně v kombinaci s těmi úsměvy se to jaksi vytrácelo. Bohužel dlužno poznamenat, že místní kriminálníci také prý vesměs nerušeně „podnikají“ poblíž všudypřítomných uniforem. – Mne ale čekalo nezbytné fotografování, nejdříve s organizátory kongresu a celou třídou policistů-informatiků, poté s vybranou skupinou nejlepších.
Pan Wang Yunsheng (druhý zleva), vedoucí odboru ministerstva zahraničí Číny, vzal za svou myšlenku na vznik INTERINFO China, v čemž ho podporuje ředitel redakce vysílání pro mládež a vzdělávání celočínské televize Lian Zhengbao (první zprava). V modrém tričku je zástupce ředitele policejní akademie.
Každé tři roky uděluje policejní akademie (zase jen na tři roky) čestnou hostitelskou profesuru. Tentokráte to načasovali na můj příjezd. Škoda, že jsem nemohl fotit ve chvíli, kdy nám vzorně salutovalo 120 uniformovaných posluchačů nejvyššího ročníku akademie. Zážitek to byl nemalý, s novopečeným panem profesorem pak vedli hodinovou debatu a řekli, že mají svoje domácí profesory rádi, ale kdy budou mít příští hodinu se mnou. … Větu „Jara – škola hrou“ si promítli na tabuli a nastala již známá procedura desítek pózování. Slíbil jsem jim další hodinu prostřednictvím internetu a popřál pomalu a spisovně hovořící delikventy či svědky, jejichž záznam u soudu nebo na policii budou pořizovat – celá třída je orientována na informatiku. Na snímku úplně vlevo je paní profesorka Li Xiao Tang, dále pak šéf Yawe Sulu pan Tang, generální sekretář Čínského stenografického svazu Qing Liao a ředitel akademie Lian Zhengbao. Paní Li se těsnopis naučila už v roce 1950, nikdy nepřešla na těsnopis strojový a naše odpovědi žákům co do metod výuky se výrazně lišily. Studentce, která se ptala, proč je výuka těsnopisu tak nudná, obšírně odpověděla, co jí pak znalosti všechno přinesou a že se musí více překonat, více trénovat, více se vzdělávat. Já pravil, že dávám přednost motivaci, že by náročnou práci měli zvládnout autoři učebnic tak, aby pak žáci měli z učení radost. Přirovnal jsem to k upřímně obdivované čínské kuchyni, kde se kuchař pachtí, ale konzument vychutnává. – Možná i tímto jsem si zadělal na několik pózování pro foto navíc, ale přispěl k ještě líbeznějším úsměvům pár desítek mladých studentů, jejichž osudem prý jen v málo případech bude opravdová práce policejní, mnozí budou pokračovat ve studiu práv, nebo nastoupí jako jako soudní či policejní zapisovatelé.
Maličká ilustrace, v jaké zvukové kulise už pátý den žiji. Čínský řečník, čínský překladatel. Zvukový záznam je těsně po vyhlášení pěti čestných profesorů-hostů policejní akademie Univerzity Shenyang – jak mi to překladatel vysvětlil. REC04.WAV
Slavnostní akt byl dokumentován i těsnopisným záznamem – samozřejmě v Yawe Sulu. Symboliku zvyšoval fakt, že tímto záznamem byla pověřena nejlepší stenografka třídy se svojí učitelkou.
Restaurace Shen Szen v Shenyangu není žádný mrňous. Napapá se v ní současně 1100 lidí. Společnosti jsem se držel jako klíště, protože ztratit se zde, už mě Evropa nikdy nespatří. – To co na závěrečné společné večeři vypadá jako víno, je jiný drink. Byl napsaný pouze čínsky, takže to neumím popsat, ovšem údajně se jednalo o třešňový destilát. S naší třešňovicí ovšem má zatraceně málo společného. Přičichnutí slabší evropskou povahu uvede do vrávorání, ale „chce to zvyk“, navíc 53 % (jediný údaj, kterému jsem rozuměl) hovoří za vše. V Pekingu mě naučili „Kan-Bei“ jako na zdraví. V Shenyangu tomu sice také rozumějí, ale tady to znamená „do dna“. Já byl opatrný, ale čtyřikrát jsem nemohl nespolupracovat. Pak teprve nastala jednání o zájmu Číny uspořádat nejbližší možný světový šampionát.
Pan Wang Yunsheng, vedoucí odboru ministerstva zahraničí Číny, se zapisuje do pamětní knihy Univerzity Shenyang.
V brazilské restauraci jsem postrádal tyčinky. Zajímavostí byly kleštičky na cukr, které tady má každý host vedle běžného evropského příboru. Po hospodě totiž chodí občan řeznického vzrůstu, nabízí postupně grilované speciality: já akceptoval kachnu, kuře, srdíčka, páreček, nějaké mořské potvůrky a jiné speciality. Když host kývne, on zručně jemným nožíkem (ochotně zapózoval) nařízne a host těmi kleštičkami na cukr odchytí a dá si na talíř.
Průčelí hotelu pro 11 000 (možná jenom 10 100, tady to tak neberou) lidí. Měli jsme rezervaci v restauraci s číslem 38. Bylo nás asi sto a tato restaurace patřila k nejmenším. Před hotelem permanentní troubení, taxíky se přetlačovaly s auty většinou evropských značek, každý popojížděl po centimetru a dělal dojem, že ho to nevzrušuje. Prokličkovat ke vchodu velerestaurace nebylo snadné, vyfotit si její průčelí už chtělo trochu čínského klidu.
Milý internete! Bez Tebe bych z hotelu těsně pod Mandžuskem nemohl v 1000 km jihozápadně vzdáleném Xinjangu poprosit svoji asistentku Eriku, aby mi zítra večer do Pekingu přivezla baterie, bych mohl fotit. Bez Tebe bych se také nemohl potěšit čínským romantickým obrázkem z Xinjangu, který Helena v Praze vyvěsí jako součást mých reportážních kroků z pracovní cesty. Milý internete, díky, že jsi, milí přátelé, díky, že ho využíváte i k troše obyčejného lidského zamyšlení.
Reportáž z šestého dne pobytu v Číně
Program 7. dne dopoledne obsahoval návštěvu mezinárodní výstavy EXPO severně od Shenyangu. Před a za autobusem jela dvě policejní auta, takže cesta ubíhala rychleji. Když jsem si trošku posteskl, že si na takové protekční jednání moc nepotrpím, pravili nevinně, že v Číně si prezidentů váží a všem se snaží jejich vzácný čas šetřit. – K úsporám patřil i vjezd do obřího areálu EXPO služebním vchodem.
Vystavované rostliny se nabízely k prodeji. Některá za ceny v řádu desetitisíců dolarů, naopak zase sbírka kaktusů na obrázku by vyšla na pouhý jeden měsíční plat čínského učitele.
Na tuto jedinou rostlinku by ovšem čínský učitel musel vydělávat tři roky. Přesto jsou Číňané, kteří takto rádi předvádějí svoje bohatství. V době privatizace šlo o rychlost a známosti, doba téměř stejných příjmů je už více než deset let minulostí.
Před indickým pavilónem mě nejdříve dvě krásky naučily, jak se mají držet ruce při pozdravu …… pak se na oplátku snažily předvést, jak by ony držely ruce na klávesnici.Zrcadlo patří na výstavě k oblíbeným atrakcím. Hostitelé doporučili mít „všechno ukradnutelné pod kontrolou“, takže výbavu MP3 nosím pod tričkem, k ní na karabince přichycený fotoaparát v kapse u kalhot. Až na výjimky, kdy sám něco diktuji nebo fotím, není vidět nic, co by se případným nelegálním zájemcům mohlo hodit. Momentálně však kombinace karabinek a pásků způsobila, že sám sebe fotím s odhaleným břichem…Mezi lidmi neslyšně projížděly stovky elektromobilů s návštěvníky výstavy.Z výstavy jsme vyrazili ještě dál na sever a zavítali do provincie končící hraniční řekou Ussuri, kde se v šedesátých letech vedla sovětsko-čínská pohraniční válka. Dnes je všude mír, na českých mapách se této provincii říká Mandžusko, v němž vyrostlo několik lákadel na turisty. Odpadkový košík s typickým velbloudem firmy CAMEL je důkazem, že i do těchto pohádkových končin již dorazila globalizace. Monumentální vstup do jednoho z turistických lákadel budil v první chvíli rozpaky, protože obrovská fantazie na pohádkový velestrom byla z betonu, nicméně vše turisté zřejmě rádi odpustí poté, co zjistí, že citeristka (nástroj se nazývá citera ku-čchin) je pravá, skvěle hraje romantické čínské melodie, nabídne čaj a na turistu vrhá nyvé pohledy. A nebyl bych to já, kdybych se nezajímal o prstoklad…Při romantické hudbě, opojném čaji v exotickém prostředí se s pány kolegy čínskými učiteli probírá čtyřfázový trénink nejlépe.Naposledy hotelová hala, v ní jen desítka posledních účastníků konference, čekající na odvoz na letiště. – Na snímku největší znalci současného čínského grafického těsnopisu, profesorka Cao a profesor Li v debatě na téma „Miloš Matula“.Změna je život, pravil pan Li a vyjádřil přání zahrát na klavír. Personál hotelu promptně vypnul tklivé a neustále se opakující čínské melodie a přišel si poslechnout něco swingu.Cesta na letiště kolem rostoucích třicetiposchoďových obytných domů.
Pekingská skupina účastníků shenyangské konference odbavena, zavazadla zkontrolována, leč ve chvíli plánovaného odletu stále do letadla nepouštěna. Prosklenou halou jsou vidět blesky, vzduchem létající předměty, vítr hučí, děs. Hlášení, že se kvůli počasí let o hodinu odkládá. Pojednou blesk a celé letiště ve tmě. Pak opět světlo, další vichr, nervozita. Někteří cestující nadávají dívkám, které nemohou čekající vybavit palubními lístky, protože by si neměli kam nasednout. Přiváží se vozík s pitím, vesměs limonády. Kameraman natáčí, já se snažím fotit. Mrknem na sebe, usoudíme, že jsou i lepší možnosti, jak čekání prožít bez nervozity a poodcházíme o pár desítek metrů dál do letištní restaurace. Ahoj Shenyangu, kam bei, pokud se při tom uragánu nezřítíme, tak za rok v Praze!
Reportáž ze sedmého dne pobytu v Číně
Společnost Yawe Sulu je v soukromých rukou. Rodina pana Tanga je tak dobře situovaná, že synovec majitele má i sestru, což si například můj asistent v Shenyangu nemohl dovolit – Čína se (cituji) snaží přelidnění řešit nikoli válkami, ale regulací porodnosti: za druhé dítě se různými formami velmi tvrdě platí, takže pouze lidé nejschopnější mívají více než jednoho „bezplatného“ následovníka. Pokud se manželům narodí druhé dítě, hradí státu náklady ve výši jednorázového poplatku přibližně 1000 € a na toto dítě nedostávají rodinné přídavky. Pokud ovšem má takový rodič sourozence, který vůbec dítě nemá, právo na druhé dítě na něho přechází. Ředitelský stůl tedy rozhodně není stolem proletáře. K dobrému tónu ovšem patří tradiční výzdoba a pro hosta je velkým vyznamenáním výzva, aby se na ředitelském křesle nechal vyfotografovat.
Ne všechna čínská jídla Evropanovi „sednou“. V bufetu pod čínskou zdí mě vyléčila metoda, již jsem konzultoval i s paní doktorkou při očkování před odletem: není nad dezinfekci. A deci čínské medicíny mimořádně nezvyklé vůně zabralo. Teprve pak jsem se pokusil začíst do čínského nápisu na placatici. Jediný zřetelný i pro neznalce čínštiny byl údaj 63 %. Zabralo to a mohli jsme se vrhnout spoluprožívat historii Číny na kousku z rekonstruovaných 6300 km původní čínské zdi.
Typický čínský bufet. Oproti evropským schází WC, nenabízejí se příbory, květin, úsměvů a nezvyklých jídel ovšem dostatek. Já projevil zájem o pár lžiček slepičího vývaru, přinesli hlubokou pánev.
Velké čínské zdi je zrekonstruováno 6300 km. Není identická se současnou státní hranicí a pro turisty je určeno jen několik návštěvních míst. Na nejbližší od Pekingu mě hostitelé pozvali, osobní strážce a řidič v jedné osobě pan Tang Csi kupuje lístky na lanovku, neboť správně usoudil, že hodinové šplhání po schodech by bylo nad moje fyzické síly.
Lanovka nás vyvezla hodně vysoko, přesto nás ještě dobrá stovka metrů po příkrých schodech čekala. Počasí nepřálo, v několika provinciích Číny doznívala silná vichřice, přesto pohled na další části zdi byl velmi působivý.
Podobně jako muslimové musejí aspoň jednou za život navštívit Mekku, v Číně se říká, že každý mužský se mužským stane teprve poté, co navštíví velkou čínskou zeď. Takže jsem to snad na stará kolena také stihnul.
Do výrazně převažující čínštiny se občas přimíchá angličtina, ovšem současně s námi náročnou trasu procházela i skupina Korejců.
Lanovkové kabiny pro šest lidí se rozhodně neplouží těsně nad zemí.
V Pekingu bylo horko, pod velkou čínskou zdí v horách velmi chladno a navíc silný vítr. Vybaven teplou bundou správné barvy se pokouším zdolávat nepravidelně vysoké příkré schody, po nichž kráčívali strážci hranic.
Poprvé jsem se cestou od Velké čínské zdi dostal do města a prošel i hračkářství. Fantazie dětským drakům nechybí.
Draci se prodávají rozložení, prodavačka zřejmě předvádí jejich uvedení do chodu. Znám svou zručnost mimo klávesnici, nechci vnuka zklamat, tak raději postup dokumentuji.
Proslulá restaurace s tradičními čínskými specialitami uprostřed Pekingu. Prodavačky mají roušky na obličeji, většinou pracují v bílých rukavicích, jídlo vydávají na kartičky od pokladny – na peníze nesáhnou.
Od nejluxusnějších restaurací po nejobyčejnější bufety je jídlo připravováno velmi chutně, byť někdy ze zdrojů, na které by se útlocitný Evropan raději neměl ptát. Dával jsem přednost jídlům hlavně přehledným, které se tyčinkami dobře nabírají. Dlouhé nudle jsem promptně předával mým pozorným průvodcům.
Reportáž z osmého dne pobytu v Číně
Také na webových stránkách firmy Yawe Sulu se objevila zmínka o návštěvě exotického evropského hosta.
Budeme na některém z příštích světových šampionátů soutěžit na tomto stenografovacím stroji?
Na předposlední snídani v Číně jsem si vzal fotoaparát pro ilustrování rozdílů. Příbory na několika stolech jsou také k dispozici, většinou ale zůstávají bez povšimnutí. Každý si bere dvě tyčinky a pak vybírá z mnoha v drtivé většině neznámých pokrmů. Servírky základní výrazy znají anglicky, potěší i podobnost v některých výrazech. Káva se čínsky zřejmě řekne „kafe“, neboť tak vždy číšnice vyššího řádu pravila číšnici obsluhující.
Vybavení čínských pokojů tří a vícehvězdičkových hotelů se významně od evropských neliší. Hezkým překvapením je kolečko (vlevo od ústních vod), které se po rozbalení hodí do vody a během několika sekund se z něj rozbalí textilní žínka. Šikovným pomocníkem je i osobní váha, na níž lze nejen sledovat následky čínské kuchyně, ale také zvážit kufr a vyvarovat se tak zbytečných kilogramů při odbavování na letišti.
Zbytečně jsem si bral zvláštní mezizástrčku na elektřinu. Vidlici holicího strojku v koupelně stejně jako notebooku u pracovního stolu v pokoji je možno rovnou do příslušné zástrčky vložit. V lepších hotelech je navíc běžným standardem bezplatná přípojka k mezinárodnímu internetu. Moje asistentka se mnou mejluje zcela bez problému i z kolejí, prohlížet si reportáž ze stránky www.zav.cz může ovšem pouze u svého přítele.
Ne ve všech zemích je na hotelu tak snadné spojit se s celým světem, pomocí např. SkyPe telefonovat (a to vše v ceně hotelového pokoje). Čína svým hostům tuto možnost nabízí a dychtivě se odborníků ze všech možných oblastí dotazuje, co by bylo dobré ještě zlepšit. Hotelové pracoviště v Debao hotelu mi nabídlo maximum komunikačních možností.
Předposlední den byl zasvěcen velmi konkrétní práci. Firma Yawe Sulu představuje těsnopisné impérium, zabývající se výzkumem a vývojem systému strojové stenografie, výrobou těsnopisných strojů, výchovou učitelů. Má svoje školy. Dva pánové v čele stolu jsou inženýři, programátoři, jednoho z nich firma získala poté, co přešel od Intelu. Výsledkem bylo odsouhlasení mého návrhu, jak český systém zavpis převést do akordového systému strojové stenografie.
„Když se píše v akordu, je to vždy dost slyšet, neruší se stenografové vzájemně?“ ptal jsem se. – „Vždyť vaše klávesnice dělá taky pěkný hluk“, odpověděl pan Tang, když jsem předvedl kousek zavpisu a maloučko v hrobovém tichu jednacího sálu spoléhal, že člověk po devadesátce už tak dobře neslyší. „Synové mi ale slíbili, že příští stroje už budou úplně tiché.“
„Vydal jsem před měsícem novou učebnici těsnopisu, hodně věcí je v ní pojato moderněji a určitě se podle ní bude lépe učit, tak Vám tady jednu rád věnuji,“ pravil s mírně šibalským úsměvem a vepsal věnování.
„Podepisuji certifikát, jímž se stáváte odborným pracovníkem Yawe Sulu.“
„V roce 2009 není ještě rozhodnuto o konání světového šampionátu? My se o to budeme ucházet – lidé jsou tu přátelští, kuchyně nejlepší na světě, ceny výhodné.“ Vedle šéfa Yawe Sulu jeho otec, dále ředitel vysílání pro mládež a vzdělávání prvního kanálu čínské televize. Do Prahy přijede zcela určitě.
K mimořádným delikatesám se v pekingské kuchyni řadí jídlo, které jsem si pracovně označil za husí pařát. Po vhodném připití destilátem charakteristické vůně se i s tímto úkolem vyrovnáte a začnete vnímat mimořádný chuťový koncert. Technicky to není zadání snadné. Máte ovšem jistotu, že na Vás při jakékoli odchylce od místních stolovacích zvyklostí nebude nikdo hledět jako na méněcenného. Pořadí hodnot mezi dobrými lidmi je jiné: nikoli znalost formálních postupů, nýbrž úroveň schopnosti tolerance odchylek a ochoty/schopnosti pomoci je odstraňovat činí ze spolustolovníka osobnost hodnou uznání a respektu.
Líbezná asistentka Erika mi vysvětlila, že ta záhadná placka je druh zeleniny pouze v Číně pěstované, hodně drahé, velmi chutné. Napřed je třeba ji nakrájet, pak ji konzumovat: tyčinkami, porcelánovou lžící, nebo evropskou vidličkou. Důležité je, aby člověk vybral nástroj a způsob, který je mu momentálně nejbližší, aby nějaké svazování formálními předpisy nekazilo podstatu toho, proč jsme si takovou dobrotu objednali: chceme si přece pochutnat. Jediné, co by se považovalo za prohřešek proti dobrým mravům stolování, je vertikální zapíchnutí tyčinek do jídla. To by byl projev barbarství, protože to jídlo přece máme rádi a ono nám chce udělat radost.
Dal jsem přednost vidličce a připravoval se na nejhorší: co s tím pařátem? Do mého pohledu se zjevně vloudilo něco rozpaků, které pan Tang zaregistroval. Pozvedl číši vynikajícího červeného vína, řekl „Kan Bei“ (Na zdraví, přiťukli jsme si a on nechal přeložit: „Já jsem přesvědčený, že Jaro za chvíli řekne, že to je nejlepší, co kdy ochutnal.“ Vnímnul jsem tu větu jako ukázku mistrovské psychologie a nechal si od Eriky natáhnout na levou ruku rukavici, do té chvíle představující pro mě zcela záhadnou část stravovacích propriet.
Po večeři zpátky do centrály firmy Yawe Sulu. Náhle se opět objevili fotografové, novináři, televizní štáby. Na základě dobrozdání oněch dvou expertů, s nimiž jsme dopoledne koncipovali převod zavpisu na akordový strojový těsnopis mi na návrh starého pana Tanga bylo uděleno vyznamenání. Velmi, velmi čínské, nebýt asistentky, vůbec bych netušil, o co jde. Za zásluhy o rozvoj vzdělání se této cti dosud dostalo starému panu Tangovi, starostovi města Pekingu, rektoru Vysoké školy Peking, jednomu čínskému pedagogovi, jehož složité jméno jsem si nedokázal zapamatovat – a nyní jako prvnímu cizinci i mně. – Během (snad) posledního interview pro čínskou televizi mi pan Tang-šéf podal telefon, ve kterém starý pan Tang angličtinou ještě lámanější mojí gratuloval a pozval mě na poslední společný čaj k němu domů.
Reportáž z devátého dne pobytu v Číně
Nejlepší studentka němčiny pekingské univerzity Erika mi byla nejen výbornou asistentkou a tlumočnicí, ale i učebnicí osobnosti vzdálené východní kultury. Rád jsem touto učebnicí listoval, některé kapitoly této pracovité, inteligentní studentky s průzračnou duší dítěte se mi vryly hodně hluboko do duše i srdce.
Nejlepší studentka němčiny pekingské univerzity Erika mi byla nejen výbornou asistentkou a tlumočnicí, ale i učebnicí osobnosti vzdálené východní kultury. Rád jsem touto učebnicí listoval, některé kapitoly této pracovité, inteligentní studentky s průzračnou duší dítěte se mi vryly hodně hluboko do duše i srdce.
Podpis smlouvy o spolupráci Yawe Sulu – ZAV. My převedeme zavpis z řetězcového systému (pro klávesnici PC) na akordový systém (pro stenografický stroj), čínská strana upraví software svého stenografovacího stroje tak, aby sloužil v alfanumerických znakových sadách. Během prázdnin obě strany předpokládají, že bude u příležitosti podzimního setkání v Turecku (zasedání ústřední rady Intersteno) možno podepsat smlouvu o produkci prvního českého stenografovacího stroje. U slavnostního aktu podpisu smlouvy nesmí v Číně chybět symbol moci: čínskou vlajku jsem znal, tu druhou jsem dlouho považoval za sovětskou, což mi dost vrtalo hlavou. Teprve na otázku, proč je na tak čestném místě vlajka již neexistujícího státu, mi bylo vysvětleno, že to je vlajka Komunistické strany Číny, nikoli vlajka sovětská. V duchu jsem si řekl, že tato čínská strana, která má v názvu pro ni tradiční slovo „komunistická“, není jedinou politickou stranou, která se v současné historické epoše snaží budovat „kapitalismus s lidskou tváří“. Oba aspekty takto formulovaného společenského vývoje jsem během svých deseti dnů v Číně nemohl přehlédnout.
Než s někým Číňané začnou spolupracovat, podrobují ho několikadenní zkoušce. Zajímají je nejen odborné, ale i lidské kvality případného partnera. Zdá se, že jsem v této zkoušce obstál – domnívám se, že hlavně poté, co jsem si úžasně porozuměl se starým panem Tangem. Proto jsme poslední noc před odletem prostřednictvím e-mailu mezi mým hotelem a studentskými kolejemi, v nichž bydlí moje čínská asistentka Erika, pilně pracovali na textu dohody, která měla být na poslední chvíli před odjezdem podepsána. Pro zajímavost aspoň její začátek ještě v pracovní verzi.
Předání dokumentů, dlouhé pózování pro fotografy i televizi. Tyto záběry asi budou uzavírat 30minutový dokument o mé návštěvě v Číně, konferenci informatiků, historii i vývoji těsnopisu. Byl jsem ujištěn, že takový program bude mít vysokou sledovanost a pomůže zvýšit zájem obyvatel celé velké země, aby se věnovali spisovné čínštině a mohli se tak i mezi různými kantony snadněji dorozumět. Počítačů přibývá nejen ve školách, nepochybně bude přibývat i stenografovacích strojů a lidí, kteří je budou schopni ovládat. Spolupráce Yawe Sulu a Internetové školy ZAV k tomu může významně přispět ku prospěchu obou zemí.
Rozloučení plné emocí, tvrdá realita zařazuje na program osmihodinový let do Moskvy, pak tři hodiny čekání a dalších 2.40 minut směr Praha. Odlet v pekingské poledne směrem západním způsobil, že celou dobu pokračoval den, při vystupování z letadla ve sluncem ozářené Praze už přátelé v Číně spali.
Zajímavé letové údaje, které člověk také jen tak nezažije: rychlost letu oproti zemskému povrchu 727 km/h, ovšem ve skutečnosti o hodnotu protivětru, momentálně tedy 111 km/h, větší. Výška 10,5 km, ještě že se nedá větrat, zvenku by vstoupil mrazivý vzduch – 57 °C.
Letadlo veliké, převeliké, v něm mi zasedací pořádek za souseda přidělil ukrajinského podnikatele, stojícího pána, vracejícího se z nákupů v Dubaji a v Číně. Před pěti lety založil v Kyjevě obchodní firmu na dovoz elektroniky. Dnes má deset zaměstnanců a tvrdí, že oranžová revoluce v jeho životě nic nezměnila. Kdo byl chudý, chudým zůstal, kdo byl bohatý, užívá si života, jak umí. Východní země jsou pro chytrého obchodníka zlatý důl a ráj pozemských rozkoší. Thajská masáž přijde v čínském hotelu na 15 €, je-li spojena s dalšími přáními, na dvojnásobek. To by například v oblíbeném městě ruských turistů Karlových Varech „nepořídil“. Zajímavá lekce ruštiny byla prokládána přípitky, Aeroflot bohužel ani na pekingské lince nenabízí čínské, české ani ukrajinské nápoje, takže jsme postupně ochutnávali ruskou vodku, francouzské víno a holandské pivo. Let byl tak dlouhý, že to střízlivost téměř neohrozilo, o to více umožnilo kombinací četných jazyků (nejen slovanských) vyjádřit i myšlenky poměrně složité. Ó, jak nešťastní by z nás byli někteří učitelé jazyků tradičně akcentující gramatickou čistotu vyučovaného jazyka, jak nám bylo užitečné moci si občas pouhou improvizovanou skládankou potřebných slov i z několika jazyků pomoci a myšlenku vyjádřit tak, aby v ní obsaženou informaci partner získal!
Na letišti se mi opět nepodařilo vyměnit peníze. Coby cestující běžné třídy jsem neměl přístup do restaurace I. třídy, nicméně jsem s chutí pročetl skvělou nabídku jedné z letištní restaurace TAJMAHAL. Ceny v dolarech, leč v přepočtu nižší než v Praze, pivo české a vystavený jídelníček jedna radost pro vyhladovělého cestujícího. Pro jistotu jsem zvolil hned tři možnosti preferovaných pochoutek z kuřecího masa a vstoupil pogovoriť. Pivo českóje nět, no germanskoje da. Fajn, germánskoje značky dobré (byť za 8 dolarů) náladu též nezkruší. Kušánie nómer adín „uže nět“ – bohužel nic z vybraného „uže nebylo“, pouze pokrm za 7 dolarů, který sliboval cosi mi nejasného a k tomu „kartóšky“, kterými se též nic nezkazí. – No, byla to jakási placka z mletého masa a moje útroby na ni vzpomínaly dva dny. Ne, ne. Je mi líto, ale tento restaurant mě neoslovil pod správným úhlem.
Tento přivítací žertík se Helenině bratru Pavlovi v podání Heleny osobně povedl dokonale. Moc potěšil, zmírnil i dopad čerstvé zprávy o Helenině těsně předtím vykradeném autě. Věřím, že upřímně potěší přátele v Česku i v Číně, kteří moje zpravodajství z cesty pečlivě denně sledovali.
Deset dnů být sám ve výrazně jiném kulturním prostředí, češtinu občas zažít jen prostřednictvím internetu, to s člověkem emocionálně nepodvyživeným nejen v důsledku laviny vesměs pozitivních a krásných zážitků pořádně „zamává“. Nebylo by přesné jednoduše říci, že jsem se vrátil okouzlen poznáním nepatrné části této obrovské a Evropanům stále málo známé země, nepatrného vzorku lidí od vysokých vládních úředníků včetně stranických činitelů, přes vědce, reprezentanty inteligence, školství, policie, studenty, až po žebráky. Přesnější snad je vyjádření, že jsem se vrátil obohacen o schopnost být ochoten podobně obohacovat jiné a nezlobit se na ty, jejichž jiný směr a stupeň vnímavosti je vůči takovému obohacení rezistentními činí. – S ubývající únavou po náročné cestě a přibývajícím plněním dohodnuté spolupráce se mi čínsko-anglická výzva u Velké čínské zdi („Prosím, přijďte zas“) bude velmi pravděpodobně připomínat stále častěji.
Profesorka Han Zhu Xuan spojila život s grafickým těsnopisem, jehož grafickou úspornost oproti čínskému písmu mi předvedla textem (v českém překladu): „Zdravím Tě srdečně v Číně. My všichni Tě máme rádi. Doufáme, že k nám přijedeš častěji. Vyplatí se to, v Číně je ještě mnoho míst, která jsi neviděl.“ Han Zhu Xuan * Na závěr ještě svoje filologické kvality doplnila v arabštině výzvou, aby se člověk po celý život nebránil učení.
Diplom pro hostujícího profesora, který mě opravňuje po dobu tří let na škole vyučovat. První hodinu jsem si na místě odpracoval …
