Nahradí mikrofon klávesnici?
Pan Gian Paolo Trivulzio z Itálie umí výborně psát na klávesnici a dobře ovládá grafický těsnopis. Jeho agentura zprostředkovává v Itálii služby v oblasti zpracování textů. Do práce parlamentních stenografů postupně zařazuje využívání možnosti přímého diktátu do počítače, vývoji této techniky se věnuje několik let.
Protože pan Trivulzio předsedal kongresu Intersteno zrovna v den české přednášky, nebylo těžké dojednat s ním „soukromé“ předvedení jeho zázraku, který těm, kdo spojili život s klávesnicí, zněl téměř jako umíráček. Vždyť i Bill Gates ještě před dvěma lety svoji klávesnicovou negramotnost omlouval slovy, že už brzy bude svému počítači diktovat, takže proč by se měl učit psát. Také Jaroslav Konůpek se jako oficiální zástupce ČR v Intersteno o několik měsíců předtím vrátil ze zasedání v Palermu s potvrzením, že viděl, jak se na obrazovce počítače diktovaný text objevoval se stoprocentní přesností.
Pan Trivulzio rozpracoval americký systém „Dragon naturale speaking“ ve verzi „Euro HNL&“, která má vedle angličtiny vysoce doladěný zvukový záznam pro francouzštinu, němčinu a italštinu. Toto programové vybavení stálo v roce 2001 něco přes 700 švýcarských franků.
Uživatel začne zprovoznění diktovacího programu 12minutovým diktátem předepsaného textu. Správnost úvodního záznamu se pohybuje kolem 95 %, každý dvacátý výraz je třeba z klávesnice opravit, napsat správně, aby i tato slova příště počítač již uměl přesně interpretovat, budou-li diktována stejným člověkem podobnou intonací, tedy například za předpokladu, že není zrovna nachlazený.
Druhé dolaďování, tzv. „trénink“ programu, již trvá 20 – 30 minut a při něm se správnost napsaného textu pohybuje mezi 97 – 98 %.
Program pana Trivulzia byl „trénovaný“ ovšem stovky dalších hodin, takže praktická ukázka začala onou exhibiční minutou z Palerma. Změřil jsem rychlost diktátu – 360 úhozů/min. Fascinující byla stoprocentní přesnost.
Řečníci v parlamentě – a kdo zažil dialog dvou Italů, určitě rád potvrdí – hovoří ovšem výrazně rychleji. Ptal jsem se, s jakou přesností jejich temperamentní přednes program Dragon převádí.
„Zvukový záznam řečníků vůbec není Dragonem rovnou převáděn. To bychom museli každého poslance nejdříve přinutit, aby trávil několik hodin tréninkem programu. Zvukový záznam se nahrává na magnetofon, stenograf pořizuje ve sněmovně poznámky typu výkřiků z pléna, které by se do mikrofonu vůbec nedostaly. Potom si vezme sluchátka na uši, magnetofonový záznam si po jednotlivých úsecích pouští a svým hlasem svému Dragonovi přediktovává rychlostí kolem 350 – 390 úhozů za minutu. Při této organizaci práce se ušetří písařská síla a není třeba stenografovat všechno.“
Ještě před ukázkou jsem si v recepci zajistil italské noviny a pana Trivulzia požádal o přediktování článku z nich. Rychlostí 350 úhozů za minutu se na obrazovce poslušně objevoval hotový text, většinou zobrazovaný po slabikách, někdy po celých slovech. Oddělili jsme z něj přibližně 1000 úhozů a počítali Dragonem vyznačené chyby. Bylo jich 21, včetně jedné nepřesné interpretace jména novináře. Opravou chyb z klávesnice se program naučil pro něj do této chvíle neznámé výrazy a demonstrace se měla opakovat. Na poslední chvíli jsem navrhl, aby místo jména novináře bylo použité moje slovanské příjmení.
Při opakovaném diktátu Dragon udělal pouze 11 chyb – bohužel většinou na jiných místech. Ze „Zaviačič“ pak učinil slova dvě: „Zambia“ a „čiči“. Po další kontrole převodů jsme zjistili, že v obou diktátech zbylo vždy na dvou dalších místech nepodtržené nesprávné slovo. Tréninkem se sice snižuje procento slov nepřevedených, u kterých si Dragon sám řekne o opravu, ale na jiných místech se dopouští chyb daleko nebezpečnějších – přiřadí existující výraz, ovšem ten nejpravděpodobnější, což nemusí vždy znamenat správný.
Ptal jsem se, jak je to s rušivými vlivy okolí. Pan Trivulzio si na obličej nasadil zařízení, které Helena Matoušková trefně pojmenovala „narkózou“. Na obrazovce se začal objevovat text, z „narkózy“ bylo jen slabě slyšet jakési mumlání. Dá se předpokládat, že i opačným směrem funguje „narkóza“ jako dokonalá překážka nežádoucích zvuků.
Precizněji než na diktování textu reagoval Dragon na pokyny obslužné: „Soubor“ – „Otevřít“ – „Kurzor dolů“, apod. bylo možno vykřikovat, vše fungovalo nádherně bez dotyku klávesnice nebo myši. Naštěstí nás nenapadlo se hlasitě bavit na téma „Disk C“ – „Vymazat“.
Gian Paolo Trivulzio umí z hlediska zpracování textů snad vše, takže jeho závěr je názorem člověka mimořádně kompetentního:
„Diktování počítači má nepochybnou budoucnost zejména v oblasti ovládání přístrojů hlasem a pro lidi fyzicky handicapované. V oblasti zpracování textů ale nenahradí potřebu klávesnicové gramotnosti. Hranice využitelnosti bylo totiž už dosaženo. Další zkvalitňování interpretačních programů vede k novým, daleko nebezpečnějším chybám – nahrazování slov jinými existujícími. Rozlišovací úroveň sice lze (tzv. tréninkem) zvyšovat, ale nastavení rozlišitelnosti je buď nízké a následná doba vyžadovaných oprav přesahuje čas, za který by text i člověk s nižší úrovni klávesnicové gramotnosti napsal, nebo je vysoká, program převede na nejpravděpodobnější tvar téměř vše a opravy nevyžaduje, ale v textu jsou výrazy nesprávné, které opraví pouze redakční práce.“
Jaroslav Zaviačič