Mistrovství světa Peking 2009
15 českých reprezentantů obsadilo 49 medailových umístění * dva zástupci ČR zvoleni do vedoucích pozic světové organizace Intersteno * Za dva roky Paříž
Výsledková listina * Pořadí zemí
Ve dvouleté volební periodě prezidenta Intersteno (2005–2007) jsem podnikl jedinou větší pracovní cestu – do Číny. Vzešly z ní tehdy dvě zásadní myšlenky: světový šampionát Intersteno uspořádat v Pekingu a zkratkový systém pro klávesnici PC (zavpis) zpracovat pro konstrukci stenografického stroje s naložením 24 kláves, vyráběného vedle USA (Stenograph) čínskou firmou Yawe Sulu.
Češi potvrdili prvenství
Díky práci sdružení Interinfo ČR, podpoře škol, rodičovských sdružení či rodin reprezentantů, obcí, mnoha sponzorů a také významnému příspěvku na letenky, který žákům ZŠ a SŠ poskytlo MŠMT, čítala česká výprava téměř 90 účastníků.
Vyhlašování výsledků 47. mistrovství světa v záznamu a zpracování textů na pekingském Olympijském stadionu předcházelo mnoho nesnadných jednání se zástupci domácích sportovců, vysvětlování, propočítávání koeficientů, nakonec ale přineslo ve smyslu pravidel Intersteno – podobně jako na šampionátu Praha 2007 – absolutní většinu trofejí reprezentantům České republiky!
V jury pracovali většinou pod vedením Heleny Matouškové všichni členové výpravy z řad pedagogů, ředitelů škol i rodičů, po zkušenostech z Prahy 2007 se hlavními pomocnicemi staly Hana Vojáčková a Zdeňka Kundrátková.
Na stupně vítězů z našich postupně vystoupili (v závorce počet zlatých, stříbrných a bronzových včetně výsledků internetové soutěže a vyhodnocení kombinace – ČR získala více než polovinu všech medailí): Miloš Černilovský (3-3-0), Ondřej Kanta (3-2-2), Barbora Stejskalová (3-1-0), Luboš Beran (3-0-2), Petr Hais (2-2-0), Petra Vintrlíková (1-0-3), Tomáš Portych (1-2-2), Karin Cieslarová (1-2-1), Libor Hais (1-0-1), Jiří Spolek (0-2-0), Petra Kinclová (0-1-2), Lukáš Adámek (0-1-0), Michal Růžička (0-1-0), Tomáš Křenek (0-0-1) a Jana Válková (0-0-1).
Do olympijského bodování za 4.–6. místo dále svými výkony přispěli (abecedně): Lukáš Beránek, Pavel Burda, Roman Cibulka, Alena Havránková, Petr Hendrych, Kateřina Kunzová, Markéta Labajová, Milan Musil, Tereza Pavlíková, Petr Sekanina, Martin Stříž, Olga Vejvodová, Eva Wotřelová, Jakub Zimolka.
Téměř všichni čeští reprezentanti prošli tréninkem a většina i výukou Internetové školy ZAV, jejím nejúspěšnějším zahraničním žákem se stal Konstantin Schwalm (Německo, Neukirchen) s kompletní sbírkou trofejí (1-1-1).
V jednom z přímých vstupů do Radiožurnálu jsem jmenoval místa, v nichž naši nejúspěšnější studují nebo bydlí : Brno, Bystřice pod Pernštejnem, Hradec Králové, Hustopeče, Chotěboř, Karviná, Město Albrechtice, Opava, Orlová, Praha, Rožnov pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí.
Stenostroj
Stenografický stroj se od běžné klávesnice odlišuje tím, že je možno psát akordem, tj. stisknout i několik kláves současně.
O spolupráci byla v roce 2006 slavnostně za účasti televizních kamer sepsána smlouva: čínská strana zpracuje a stroj doplní o interface (program, který mu umožní interpretovat stisky kláves na text psaný latinkou nebo azbukou), ZAV zpracuje program pro češtinu. Firma Yawe tak bude moci své výrobky nabízet na evropském trhu, čeští stenografové se po velké přestávce (český stenostroj stejného naložení kláves vyvíjel už v padesátých letech prof. Vrátný, testoval zlínský student Junek) dočkají nového pracovního instrumentu.
Vývoji českého programu jsem věnoval mnoho měsíců mravenčí práce. Systém zkratek vychází z českého grafického těsnopisu a je praktickým pokračováním zavpisu, což výrazně výuku budoucích stenografů usnadní.
Čínská strana své závazky ze smlouvy o spolupráci ale nesplnila, interface místo ní vyvinula česká firma Novuco, takže díky ní mohl písecký student Matěj Válek představit první funkční strojovou stenografii při zahájení ZAV Hodonín 2008.
Hned po příletu české skupiny na šampionát „Peking 2009“ přijal Vítězslav Grepl, velvyslanec České republiky v Číně, zástupce Interinfo ČR, Asociace obchodních akademií a Těsnopisného ústavu. Podrobně se nechal informovat o soutěžení v záznamu a zpracování textů, o české reprezentaci a jejích úspěších. Vyslovil hodně užitečných rad určených zejména českým mladým návštěvníkům Číny, ale nechal se informovat i o problémech spolupráce na vývoji českého strojového těsnopisu při využití čínského hardware.
Na základě doporučení pana velvyslance pak v průběhu dalších dnů byl v německém a čínském jazyce připraven dodatek dohody o spolupráci, podle níž se firma Yawe zavazuje dodat jako náhradu za interface odpovídající počet stenostrojů, zasílaných už rovnou školám, ve kterých se budou moci začít strojovému těsnopisu učit talentovaní studenti.
V době sepisování smlouvy už naši získávali zkušenosti se smlouváním. Nezapomenu situaci, jíž jsem byl náhodným svědkem: Aneta Urbanová, žákyně ZŠ Pod Skalkou, anglicky vysvětlila čínské prodavačce, že cena bude oproti Číňankou nabízené poloviční, protože se jedná o pozornost určenou její paní učitelce.
Doporučení pana velvyslance ani poučení z praxe suverénně smlouvajících členů české delegace, jimž bych většinou mohl být dědečkem, jsem nakonec nezvládl. Velký boss firmy Yawe smlouvu podepsat odmítl a já raději věnoval čas a zbytkovou energii konzultacím s konstruktérem a programátorem jiného výrobce technologicky dokonalejších a pro český jazyk výhodnějších stenostrojů z Koreje.
Češi ve vedení Intersteno
Do dvouletého volebního období (až po mistrovství světa v červenci 2011 v Paříži) byla do jury jako vedoucí hlavní soutěže (opis textu) zvolena Centrální radou naše Helena Matoušková, Jaroslav Zaviačič pak v tajných volbách na plenárním zasedání do funkce viceprezidenta.
Byl Peking dobrou volbou?
Měsíce mimořádně náročných příprav provázely mou mysl pochybnosti, zda návrh uspořádat poprvé v historii Intersteno šampionát na asijské půdě, konkrétně v hlavním městě nejlidnatější země světa, byl správný.
Časem ve vzpomínkách na Peking 2009 převládnou nepochybně pozitiva: vyhráli jsme mistrovství světa i v tak nesnadném prostředí, navštívili pekingský císařský palác a další úžasné pamětihodnosti, prošli se po čínské zdi, poznali správný styl servírování originální pekingské kachny, setkali se s mnoha příjemnými a vstřícnými lidmi, přivezli pro nás exotické památkové předměty, atd.
Ze zážitků negativních či aspoň nečekaných by bohužel nebylo obtížné sepsat rozsáhlé povídání. Uvedu dva jen těžko zapomenutelné. Našinec zvyklý na svobodný přístup k internetu se nestačil divit, že od prvního dne pobytu byl odpojen Facebook, od třetího většinu českých aktivních adres pekingský provider zřejmě vyhodnotil jako „zbytečné“ a zrušil jim spojení přes Outlook, ke konci pobytu už jsme neměli možnost pracovat prostřednictvím mailových adres na doméně www.zav.cz ani přes rozhraní, odpadl i poslední komunikační kanál SkyPe. Jak mi to připomínalo „partyzánské“ dny krátce po obsazení Československa v srpnu 1968: vedle tajně techniky centrály pražské pošty udržovaného dálnopisného spojení se světem jsem měl na skrytém pracovišti k dispozici jen dva vojenské telefony s kličkou na vytáčení pevného spojení, abych se mohl domluvit s vedením ČTK a několika redaktory na dalších materiálech do světa vysílaných.
I skvělý lékař výpravy Pavel Beňo pravděpodobně pod pokličkou lékařského tajemství skrývá zásahy související s jiným než evropským stupněm hygienických poměrů (z okýnka během jízdy plivající taxikáři, bez ruky před ústy prskající čínští spolucestující na lince Peking–Petrohrad, záchody – s výjimkou hotelových – zvedající rozmazlenému Evropanovi žaludek ještě dříve, než do nich vstoupil).
Při loučení před pekingským hotelem Royal King jsem naší milé tlumočnici Erice (provázela mne už jako vysokoškolačka při cestě Peking–Shenyang v roce 2006, nyní studuje v Cáchách) nejen za její služby upřímně děkoval, ale ve slovanské upřímnosti též otevřeně sdělil, že se s ní moc a moc rád v budoucnu opět setkám, že to však zcela určitě už nebude na čínském území.
Po návratu na letiště v Ruzyni snad všichni minulých dvanáct dnů hodnotili slovy „bylo to fajn“. Těm, kteří to mysleli ve stylu pekingských trhovců jinak, se za volbu „Peking 2009“ omlouvám.
Všem účastníkům naší početné delegace současně děkuji především za atmosféru, která přes sportovní či jiné „ústrky“ v naší výpravě po celou dobu vládla. Věřím, že „bylo to fajn“ nebude po návratu z pařížského Orly za dva roky evokovat podobné úvahy, že si refrén „Škody lásky“ při čekání na kufry zazpíváme ještě radostněji.
zav
