Salesiánské středisko mládeže v Teplicích učí děti psát

Přeji krásný den všem

tímto dopisem bych vám chtěla poděkovat za možnost výuky ZAVu v našem středisku. Jsme volnočasové zařízení, které umožňuje dětem setkávat se po škole, navštěvovat naše kroužky a účastnit se různých akcí, které naše zařízení pořádá (Mikulášská a vánoční besídka, pálení čarodějnic, diskotéky, jarní prázdniny na horách, dětský den, letní tábor…).

Do našeho střediska chodí převážně romské děti, které mají velké problémy s koncentrací. Je proto s úžasem, že je výuka ZAVu tolik nadchla. Po několika setkáních se skupina dětí, které měly opravdový zájem se psaní všemi deseti naučit, ustálila.

„Naše“ děti jsou velice rozjívené a opravdu těžko je člověk zaujme na delší dobu, aniž by neustále nestřídal činnosti. Při výuce ZAVu se děti naučily soustředit se a notně se tím také posunula jejich hranice trpělivosti. Na tento kroužek se velice těší a patří k nejnavštěvovanějším v našem středisku. Je velice přínosné, že děti mají tento kroužek rády, protože jim znalost psaní všemi deseti v budoucnu může pomoci k získání zaměstnání.

Máme také naši interní soutěž, která děti velice motivuje. Každý měsíc vyhlašuji tři nejlepší „písaře“, kteří postoupili za ten daný měsíc v ZAVu o nejvíc lekcí. Ti potom dostanou body (které se v našem středisku sbírají a posléze za ně děti mají například plavání zdarma). Na konci každého pololetí potom čeká na tři nejlepší písaře odměna – například jdeme na pizzu nebo na pohár.

Ze začátku měly děti problémy především s držením správného prstokladu. Děti se koukaly na klávesnici a zkoušely „psát“ jen jedním prstem. Tento problém jsme vyřešili banánovými krabicemi, které se na klávesnici postaví a jedna jejich strana je odříznutá, aby tam byl prostor pro vsunutí rukou. Od této doby jsou děti zvyklé na to, že když jdou na kroužek, tak si automaticky u vstupu vezmou krabici a píšou s ní. Tímto se děti naučily držet správný prstoklad a nyní jim nedělá problémy psát tak, jak se má.

Pro kroužek výuky psaní všemi deseti byla v minulém školním roce vyhrazena jedna hodina týdně. Zájem byl ale takový, že jsem hodinu musela půlit na dvakrát, aby se mohly účastnit všechny děti. Proto v letošním školním roce plánujeme minimálně dvě hodiny týdně, které se jistě naplní.

S přátelským pozdravem a přáním všeho dobrého

Lucie Kamišová, DiS.
pedagog volného času
Salesiánské středisko Štěpána Trochty

Za všechny děti vám ještě jednou velice děkuji a připojuji několik jejich vlastních vzkazů pro vás:

Jmenuju se Denisa a je mi 13 let. Jsem tady z Prosetic. Kroužek ZAV mám ráda a chodím na něj pravidelně celý rok. Ale často se u něj rozčiluju, protože mi nejde správně držet prsty, ale učím se to, jinak totiž psát nemůžeme. Jsem teď s krabicemi zaseknutá ve 14. lekci a pořád mi nejde udělat. Byla jsem byla už dál, ale Lucka nám dala krabice, protože to bude prý do budoucna lepší, že se tak naučíme psát a nekoukat při tom na prsty. Kroužek se mi přesto líbí, i když mi nejde. Máme takovou soutěž, že každý měsíc dostanou nejvíc bodů tři, kteří postoupí o nejvíc lekcí. Sice jsem nikdy nevyhrála, ale stejně mě to baví a už se moc těším, až kroužek teď po prázdninách zase začne.

Jmenuju se Marcela, je mi 11 let a bydlím v Proseticích. Na kroužku ZAV jsem vždycky, když je. Letos bude prý dvakrát týdně, tak se těším. Už jsem byla asi v 60. lekci, ale potom jsme museli všichni začít od začátku a psát s krabicemi, protože jsme koukali na prsty. S krabicemi mě to tolik nebaví, ale bez nich píšeme tak, že se koukáme na prsty, což je špatné. Ale i teď, když píšu s krabicí, jsem už ve 36. lekci. Jde to sice pomaleji, ale Lucka říká, že potom to bude lepší a rychlejší, když se naučíme psát tak jak se má. Jsem strašně ráda, že tenhle kroužek je.

Jmenuju se Renata a je mi 13 let. Na kroužek ZAV chodím pořád a těším se, že letos bude dvakrát týdně. Nejraději mám naši soutěž, protože skoro vždycky jsem jedna ze tří, které měsíční soutěžení vyhrajou. Teď s krabicemi jsem v 76. lekci. Taky jsem byla na pololetní odměně na pizze, bylo to super! ZAV mě hrozně baví, i když mám často nervy, když mi to nejde, ale jsem hrozně ráda, že tenhle kroužek s Luckou máme. Budu se snažit, abych zase byla mezi třemi nejlepšími každý měsíc a na konci pololetí jsem zase šla na odměnovou akci.

Já se jmenuju Míša a je mi 13 let. Vyhrála jsem celoroční soutěž, protože měla jsem postup o nejvíce lekcí. Byli jsme s Luckou na pizze a byla to bomba. Doufám, že budu zase první. Jsem teď i při psaní s krabicemi ve 108. lekci a to jsem začala na kroužek chodit teprve v pololetí. Jsem docela nervák a často se mi chce odejít, ale stejně vždycky zůstanu. Prostě mě to baví a líbí se mi, že vím, kde jaké písmenko je a můžu psát tak, že se nekoukám na klávesnici.

Jmenuju se Kevin a je mi 12 let. Na ZAV chodím krátce a teď budu chodit dvakrát týdně. Strašně mě to baví, ale rád koukám na prsty. To už ale nejde, protože píšeme s krabicemi. Stejně to ale celkem jde, i když jsem teď teprve v 17. lekci, protože jsem nedávno začal. Těším se až bude měsíční vyhlášení a vyhraju. A potom i na pololetní vyhlášení, protože chci jít s Luckou na pizzu.