Zamyšlení silvestrovské
Jak paní Osvaldová kolo vynalezla
Při svých studiích se paní Osvaldová dostala k vynálezci dopravních prostředků. Mnoho let už vyvíjel takové, které při dopravě dělaly lidem radost, nezatěžovaly okolí zplodinami, jejich ovládání bylo snadné i pro každé dítě a navíc ho mohli využívat i lidé různě postižení.
Originální konstrukce vycházely z obyčejného kola, ale když kromě běžných vylepšení typu přehazovačky doplnil svůj vynález solárními panely, čerpáním energie vždy při jízdě z kopce nebo brzdění, začala obliba jeho vynálezu prudce stoupat. Solárkolo se šířilo mezi mladými i starými.
Vynálezce založil solárkoloklub, který rychle získal i mezinárodní ohlas. Hodně tomu dopomohlo pořádání soutěží, při nichž se sice rozdávaly diplomy a ceny, ale jejichž obliba tkvěla zejména v krásné atmosféře a přátelství.
Paní Osvaldová všemu efektivně asistovala, vynálezce moderního kola ji považoval za svoji pravou ruku a o každém novém nápadu ji s předstihem podrobně informoval. Protože byla stále po boku vynálezcově, solárkoloklub paní Osvaldovou respektoval a ochotně naslouchal, jak uměla vynálezcovy myšlenky popisovat a propagovat.
Moderní kolo se šířilo, solárkoloklub založil solárkološkolu, která úspěšným absolventům vydávala solárkolofikát. Mohli pak využívat všech vymožeností stále se rozvíjející konstrukce a zúčastňovat se sportovních soutěží.
Solárkolo se stalo náplní volného času mnoha celých rodin. V jedné z nich šikovné dítě vyhrálo největší soutěž a jeho otec se stal uznávaným členem vedení solárkoloklubu. Navrhl, aby se za skvělé kolo i za solárkolofikát účtovaly vyšší poplatky, finance se tolik nevydávaly na podporu mladým, ale vedení klubu si je za své zásluhy rozdělilo mezi sebe a mohlo k soutěžím cestovat místo na solárkolech v daleko prestižněji vyhlížejících automobilech.
Konstruktér odmítl, ale otec šampióna našel sluch u paní Osvaldové. Vytvořili vlastní kolofikát, vytištěný na lepším papíře a nádherně barevný. Opustili solárkoloklub a založili koloklub jiný. Začal rychle prosperovat, protože paní Osvaldová dobře znala tajemství solárkološkoly a uměla je prodávat podle zásad nejmodernějšího marketingu.
Ministerstvo sportu vypsalo miliónovou odměnu na vynález dopravního prostředku, který by dělal lidem radost, nezatěžoval okolí zplodinami, jehož ovládání by bylo snadné i pro každé dítě a navíc ho mohli využívat i lidé různě postižení. Nevšimlo si přitom, že osvědčená solárkološkola už mnoho let slouží všem – z talentovaných a pilných vychovává šampióny, různě postiženým nabízí upravené konstrukční verze solárkola.
Nový koloklub se o nabízené milióny přihlásil: ministerstvo sportu ujistil, že požadovaná konstrukce neexistuje a horečně začal konstruovat kolo nové. Aby se odlišilo od solárkola, byly nejdříve odmontovány solární panely a zbývající konstrukce atraktivně nalakována tak, aby odpovídala barvám nového kolofikátu. V nové konstrukci byla vynechána i brzda. Práci to zjednodušilo a paní Osvaldová v roli konstruktérky vysvětlovala, že by s brzdou byl postup zbytečně zdržován. Také pohyb kola zpět byl znemožněn, aby zájemci nebyli deprimováni představou, že stejný úsek budou muset projet ještě jednou.
Zkonstruovat přehazovačku se nezkušené konstruktérce nepovedlo vůbec. Kolo bez ní ovšem bylo o něco lehčí a získat kolocertifikát se pro uchazeče stalo jednodušším. Paní Osvaldová zářila, protože navenek se kolo od solárkola lišilo, ale nejcennější tajnosti od starého konstruktéra v něm přece jen zůstaly zamontovány, takže bylo docela použitelné. Aby se nepoznalo, že držitelé kolofikátu nemohou jezdit stejně rychle jako držitelé solárkolofikátů, zavedla soutěže v jízdě z kopce.
Na četných roadshow vysvětlovala, že toto moderní pojetí neklade zbytečné nároky na účastníky a ukazuje, že její konstrukce oproti solárkolu je něčím úplně jiným: místo energie solární využívá daleko přístupnější energii zemského magnetismu, takže kola se i bez přehazovačky a solárních panelů v této soutěži rozjedou stejně rychle!
Konstruktér solárkola byl smutný z proradnosti paní Osvaldové a jejích blízkých. Radost a chuť do další práce mu ale začali vracet ti, kteří zatoužili jezdit nejen z kopce dolů a pěkně pomalovanou napodobeninu vyměňovat za originální solárkolo. Někteří z nich ale měli natlučené brady a ruku v sádře. Asi proto se ujišťovali, že poslední konstrukce obsahuje i – podle paní Osvaldové tolik nemoderní – brzdu.
zav
Ilustrace: b105.deviantart.com