Jugendtreffen Wien 2008
25. ročník kdysi slavné soutěže UNESCO, později zastřešené vídeňským magistrátem pod názvem Jugendtreffen, je dnes bohužel na hranicích existence. Idea kontaktů mladých lidí ze západních a východních zemí pádem hranic v rámci Evropské unie přestala být důvodem významnější finanční podpory, vlastních prostředků má pořadatelská organizace – Rakouský stenografický svaz – stále méně. Sídlo na Obere Donaustraße, dříve denně navštěvované desítkami posluchačů zejména těsnopisných kurzů, zmenšilo kapacity na polovinu a poslední idealisté soutěžení v našich disciplínách uvažují, jak kdysi věhlasný spolek zmodernizovat, aby aspoň ona polovina byla účelně využita. O to větší obdiv a dík jim patří za jejich organizátorské úsilí a přátelskou pohostinnost!
Také letošní výsledková listina je oproti minulosti skromnější – soutěžilo pět dvoučlenných družstev ze tří zemí: kromě domácích přijeli do Vídně závodníci z Německa a České republiky. I bez naší juniorské jedničky Miloše Černilovského dvojice studentů pražské OA Heroldovy sady bezpečně vyhrála jak tréninkovou část setkání, tak vlastní soutěžní opis. Ondřej Kanta a Jiří Spolek s pozoruhodným úspěchem a vytrvalostí navíc zasvěcovali německy hovořící soupeře do záludností české gramatiky a svojí komunikativností si získali takovou oblibu, že nikoho ani nenapadlo jim jejich výrazné vítězství závidět.
Skromný rozsah soutěžní byl vyvážen společenským programem. Páteční dopoledne patřilo návštěvě moderního nakladatelství Media Print, při níž jsme obdivovali vysoký stupeň automatizace, pohyb dopravních robotů, perfektně ze skladu vybírajících a do určených tiskárenských automatů tiše dopravujících tunové role papíru, ale kde jsme také jako na povel – a k překvapení průvodkyně – zareagovali smíchem při pohledu na začátek reportáže „od události k novinovému článku“ ve chvíli, kdy redaktor pilně „všema dvěma“ vyhledával písmenka na počítačové klávesnici.
Večer po tréninku a soutěži byl tradičně věnován kultuře – město Vídeň nabídlo účastníkům soutěže zážitek v podobě muzikálu „My Fair Lady“ (Volksoper), v němž originální Elizino londýnské nářečí cockney nahradila typická vídeňština, kterou samolibý profesor Higgins proměnil na „Hochdeutsch“. Druhý den pozvali zástupci města Vídně zahraniční účastníky akce na slavnostní oběd na Donauturm do otáčecí restaurace ve výšce 165 m.
Naším významným organizačním příspěvkem k hladkému průběhu soutěže bylo i automatické vyhodnocení prací, které bleskově včetně revizí zvládla Helena Matoušková. Na sobotní odpoledne naplánovali organizátoři vyhlášení výsledků v netradičním prostředí Fíkového dvora. Zajímavá prohlídka skleníků spojená se zaníceným výkladem dvojice jejich zakladatelů pokračovala nabídkou specialit z v souladu s přírodou pěstovaných potravin. Vzpomínka na pražský světový šampionát se koncentrovala na zahajovací ceremoniál s hromadným zpěvem refrénu Škody lásky v sedmi jazycích. Několik hodin pak vzácní obyvatelé skleníků – ve Vídni teprve se zabydlující fíkovníky či keře artyčoků – nepochybně mohli jen žasnout nad vervou, s jakou dvacítka účastníků letošního ročníku Jugendtreffen ve Vídni českou Škodu lásky v několika jazycích vytrvale opakovala.
Oběma českým reprezentantům je možno nejen poblahopřát k suverénnímu sportovnímu vítězství, ale i poděkovat za jejich společenský příspěvek k celkové nesmírně přátelské atmosféře.
zav
