Postřehy talentovaného studenta Patrika Pluhaře z OA Přerov

Metoda výuky a tréninku psaní na klávesnici ZAV je individuální, talentované nenechá zapadnout do průměru, nejlepší z nich vede i k soutěžení, různě handicapovaným umožňuje získat klávesnicovou gramotnost tak, aby z ní mohli těžit po dobu dalšího studia i v pozdější praxi. Ne vždy se stává, že se student s poruchou sluchu vyrovná s návykem „ťukání na klávesy dvěma prsty pomocí zraku“ a rychle se v psaní na PC vyrovná nejlepším spolužákům tak, že si vybojuje i místo v soutěžních nominacích. Zeptali jsme se proto jednoho z nich, Patrika Pluhaře z OA Přerov, na zkušenost se ZAV. Požádali jsme i jeho paní učitelku Ing. Evu Střeleckou o pár úvodních slov k Patrikovým zkušenostem.

Před rokem k nám na Obchodní akademii a Jazykovou školu s právem SJZ Přerov nastoupil do 1. B chlapec, který měl naslouchátko. Seděl u PC v poslední lavici v učebně PEKu, takže v první hodině jsem si toho ani nevšimla. Potom jsem byla sama zvědavá, jak se s mými příkazy a s tím,  co mu nabízí program ZAV popasuje. Po dvou měsících mi bylo jasné, že mám ve třídě talentovaného písaře. V březnu  2014 absolvoval se mnou výjezd na krajsou soutěž v grafických disciplínách v Mohelnici. Poprvé, co jsem vzala žáka z prvního ročníku! Sice neuspěl tak, jak jsme si oba asi představovali, ale aspoň získal zkušenost z krajské soutěže. Mluvím o chlapci jménem Patrik Pluhař, který, ačkoli je téměř hluchý,  patří k nejlepším ve třídě a druhý nejlepší na škole v rychlosti i přesnosti v psaní na klávesnici. Navíc, je to chlapec neskutečně skromný a pokorný v tom, co dělá. Určitě se objevíme s Patrikem na Mistrovství ČR Open v Olomouci. I když to bude jeho první soutěž ve 30minutovém opisu, věřím, že ho zvládne co nejlépe. Přečtěte si  sami, co o svém handicapu a o svém psaní na klávesnici Patrik říká:

Vážený pane a paní Zaviačičovi, 

nejprve Vám chci poděkovat za Váš zájem, který mě moc potěšil. 

Musím říct, že v mé třídě je občas šum, který mě z nějakého důvodu uklidňuje, takže ačkoliv si mnozí dávají do uší sluchátka a pouští hudbu, tak já mám jen svá sluchadla, abych vše slyšel líp. Jednou za celý rok, co na OA v Přerově studuji, jsem je zkusil sundat a nevyhovovalo mi to, neslyšel jsem všechny tak zřetelně, tudíž to bylo v něčem jiné a nemohl jsem se pořádně soustředit na opis. Hudbu v uších jsem tedy ještě nezkoušel, ale asi to udělám, protože když jsem byl v Mohelnici na krajském kole soutěže, tak tam bylo slyšet jen rychlé klepání do klávesnice, a mně se z toho roztřásly ruce (možná to bylo jen kvůli nervozitě, protože to byla má první taková soutěž) a trvalo minimálně dvě minuty, než jsem začal psát svou obvyklou rychlostí a nedělal zbytečné chyby při opisu. 

V prvním odkazu, který jste mi poslal, jste zmiňoval, že nejde jen o rychlost, ale také o to, abyste stále myslel a nezapomínal, co jste chtěl napsat. Musím říct, že v tomhle s Vámi naprosto souhlasím. Psaní mě baví a sám píšu příběhy atd. (zatím jen spíše pro sebe) a určitě oceňuji, že mám možnost se psaní všemi deseti učit, protože mi to nejen v tomto případě pomáhá. Ostatně to je také důvod, proč jsem se hned od začátku držel ve své třídě mezi studenty s nejvyšším počtem cvičení. Hned jak jsem se naučil pár písmenek v programu ZAV, tak jsem to začal praktikovat i doma, když jsem něco psal ve wordu. Ze začátku to byla dřina a psal jsem mnohem pomaleji, než bych byl psal, kdybych „ťukal“ dvěma prsty. Ale postupně jsem se do toho dostal a potom jsem zjistil, že najednou umím psát písmenka, které jsem v ZAVu ještě neměl, tudíž jsem pokračoval velice rychle hned v těch prvních cvičeních. To, že jsem rychlý, přišlo jako blesk z čistého nebe. V únoru jsme ve škole psali nějaké cvičení, domnívám se, že celá škola stejné, které bylo na rychlost. Právě tři nejlepší měli jet do Mohelnice. Ani mě nenapadlo, že bych to mohl být já. Bylo to pro mě cvičení jako každé jiné, snažil jsem se sice o co nejlepší výsledek, ale nijak zvlášť. Když mne pak paní profesorka Střelecká informovala, že jsem třetí a nabídla mi účast v Mohelnici, tak se mi tomu ani nechtělo věřit. Samozřejmě jsem byl nadšený, a stále jsem. Účast na mistrovství ČR mi paní profesorka slibuje, takže se těším a určitě pojedu.

Zpočátku jsem ZAVu také nevěřil, už mnoho let jsem do klávesnice ťukal dvěma prsty a říkal si, že se to už asi neodnaučím. Ale do dvou měsíců od zahájení výuky jsem psal úplně jinak než předtím a nyní si nedokážu představit, že bych psal nějak jinak. Určitě bych to doporučil všem a ujistil je, že tady nemusíte ani věřit, stačí to zkusit, vydržet u toho a prostě se to naučíte. 🙂

Také jsem si ale všiml, že mnohem větší rychlost mám, pakliže opisuji témata, o která se zajímám, naopak věci, které mi nic neříkají (nedávno jsem měl nějaké texty z hygienické a stavařské firmy na opis), opisuji pomaleji a trvá mi déle, než ta cvičení udělám.

S pozdravem

Patrik Pluhař