Dnešní definice reklamy říká, že reklama je přesvědčovací proces, kterým jsou hledáni noví uživatelé různého zboží, služeb nebo myšlenek prostřednictvím komunikačních médií. Hlavními prostředky reklamy jsou inzerce v tisku, televizní nebo rozhlasové spoty, venkovní reklama, reklama v kinech nebo také audiovizuální snímky. Reklama je v současné době velmi rozšířený a pestrý fenomén, stala se neoddělitelnou součástí dnešního světa, ať už si ji uvědomujeme, nebo ji míjíme bez povšimnutí. Celá široká veřejnost je reklamou zasahována téměř na každém kroku. Na všelijakých veřejných místech nám zprostředkovává informace v nejrůznějších podobách. V našem soukromí nás oslovuje především z televizní obrazovky, z rádia nebo z novinových stránek. Velmi často věnují některé časopisy až polovinu svého obsahu placené inzerci. Dnešní doba, kdy je do reklamy investován značný objem financí a lidského úsilí, nás nutí uvažovat, zda je tato kulisa moderní doby pro naši společnost přínosná, nebo je jevem zcela nevhodným. Jaké funkce moderní reklama zastává, jak ovlivňuje naše chování a také to, jaké může mít důsledky do budoucnosti, to vše dává impuls vidět reklamu v širších souvislostech. Reklama je určitým typem komunikace, druhem přenosu informací, jejíž jednotlivá sdělení vnímáme pomocí smyslů, přičemž současný technický stav médií dovoluje vysílat informace jen k některým z nich. Moderní reklama překvapivě využívá prostředků, které sahají hluboko do naší minulosti. Už nejstarší texty velkých civilizací používaly obrazný jazyk a některé z těchto obrazů vyjadřují hluboké zkušenosti, které jsou pro člověka důležité. Také symbolika barev je v moderní reklamě intenzivně využívaná. Ačkoli můžeme považovat barvy za subjektivní jev, lze u nich objektivně rozlišit základní vlastnosti, kterými jsou tón, sytost a světlost. Barvy vždy vyjadřují kladné i záporné symboly. Například bílá je symbolem pro uznávané hodnoty - ctnost, cudnost. Působí slavnostně, čistě, a proto je využívána třeba v reklamách na čisticí prostředky. Ve východních zemích je však barvou smrti. Symbolem smutku, tmy a konce je černá barva. Současně ale vyjadřuje slavnostně vážnou atmosféru, která je využívána v reklamě pro prodej luxusních věcí. Ve východních zemích ji považují za barvu plodnosti. Vzrušivě a vznešeně působí červená barva. Je rovněž symbolem krve a ohně. V reklamě se její pomocí vyjadřuje úcta a obdiv. Větší účinnosti a názornosti reklamního sdělení se také dosáhne zapojením akustických vjemů, tónů, zvuků a reklamních melodií, které si lidé vybaví častěji než slovní citáty. Nejdůležitější složkou reklamního sdělení ale musí vždy být obsah. V této souvislosti bychom se měli zmínit o obsahu neetických a nezákonných reklam, a to zejména podprahové a skryté reklamy. Podprahová reklama je velice nebezpečnou formou reklamního působení, protože využívá podnětů, jejichž intenzita je pod úrovní smyslového vnímání, a tudíž na nás působí, aniž bychom si něčeho všimli. Podprahové podněty mají obvykle velice emocionální náboj, protože jím se zvyšuje pravděpodobnost uložení do podvědomí. Kvalitně zhotovená podprahová reklama je prakticky neviditelná, proto si nemůžeme být jisti, zda své chování řídíme sami, anebo jednáme podle cizích instrukcí. V první polovině devatenáctého století se do reklamy vloudila takzvaná skrytá reklama, která je podle současného etického kodexu nepřípustná. Jedná se o reklamu, která není založena na pravé inzerci. Podstatou je nějaké sdělení o značce, podniku nebo výrobku, které se zmíní jen tak mimochodem, v souvislosti s jinou informací, takže se tváří jako zpravodajská reportáž. Formální i obsahové prvky by měly odpovídat očekávání příjemce, kterému je sdělení určeno. V souvislosti s postupnou globalizací se hovoří o tom, zda je možné přenášet stejnou reklamu z jedné kultury do druhé, a to za současného zachování obsahu sdělení. Přestože základní lidské potřeby jsou stejné na celém světě, jejich uspokojování se v různých zemích liší v souvislosti s různými zvyky, s uznáváním různých hodnot. Šance stejné reklamy na úspěch bude samozřejmě jiná v Itálii, Anglii nebo v Americe. Celá řada nedorozumění je způsobena právě nepochopením sdělení v jeho jednotlivých detailech, někdy může být informace chápána dvojsmyslně. Globalizace je nebezpečná i z pohledu zavádění monokultury, jak nás o tom přesvědčují mnohé společnosti, které své výrobky prodávají po celém světě. Důkazem může být Coca-Cola, která ne zcela šťastně nahradila rozmanité ovocné nápoje zejména exotických zemí, které pro ně byly typické. Tímto způsobem ztrácejí jednotlivé státy své kouzlo originality. Dnes už si neumíme představit noviny a časopisy bez inzerce a televizi bez reklamních spotů. Různé špatné zprávy o stavu naší planety jsou někdy kompenzovány pozitivní, barevnou a pestrou reklamou, což přispívá k zajímavosti média. Většina médií také z reklamy profituje a financuje svůj provoz, čímž tak nosiče sdělení činí finančně dostupnější pro širokou veřejnost. Náklady na výrobu jsou totiž pokryty z 30 až 60 procent právě z příjmu z reklamy. Když byl proveden výzkum čtenářských zálib, ukázalo se k velkému překvapení vydavatelů novin, že těkavé oči čtenářů nacházejí v textech inzerátů stejné uspokojení jako ve zpravodajství. Inzeráty jsou totiž zdařilou součástí každého časopisu nebo novin. V novinách a časopisech se do inzerátů vkládá více námahy, přemýšlení, vtipu a umění než do kterékoli textové rubriky. Inzeráty jsou zprávami. Důležité je také to, aby sdělení bylo uveřejněno ve vhodnou dobu na vhodném místě, a tak se dostalo k lidem, pro které je přínosné. Jako nebezpečné se jeví komerční reklamy, jejichž jediným cílem je přijetí určité značky a v důsledku i nákup určitých produktů. Takové reklamy přinášejí kladné informace o výrobku, aniž by zmínily i ty negativní, čímž dochází ke zvýšené konzumaci zcela nepotřebných výrobků. Tím se samozřejmě urychluje ničení životního prostředí v globálním měřítku – vytváření odpadů, ničení krajiny, plýtvání surovinami. Tento druh reklamy nabourává přirozený systém hodnot člověka, protože zastává funkci pouze komerční. Tato reklama svým způsobem připomíná virtuální realitu tím, že vytváří prostředí zdánlivé, přesto věrohodné. Prostředí věčného mládí, krásy, štěstí, zdraví, síly, lásky a jiných pozitiv, které nemůže narušit žádná nemoc, hlad, nezaměstnanost ani přírodní katastrofa. Proto je důležité nežít pouze v reklamních a masmediálních vztazích, ale především v reálných mezilidských vztazích v rodině, na pracovišti, mezi přáteli.