Láska všemi deseti v českých kinech

Láska všemi deseti je český název francouzského filmu, který pravděpodobně jako jediný zasadil děj do kulisy boje o klávesnicovou gramotnost.

Česká republika se na něm podílela jednak tím, že Internetová škola ZAV byla požádána o konzultace, hlavně ale tím, že ve Francii ani v Belgii nebylo možno dostatečně rychle zajistit několik desítek zručných písařek (v uměleckém pojetí filmu se soutěží zúčastňovaly pouze ženy), které by se navíc byly ochotny a schopny rychle přeškolit z počítačové klávesnice na psací stroje z padesátých let minulého století, kam byl děj situován.

Otázky k soutěžení jsme zodpověděli a v červnu 2011 pozvali asistentku režie Johanu Katz, která měla soutěžní scény na starosti, na tréninkové soustředění do Rožnova pod Radhoštěm. Oprášili jsme Consula, na kterém jsem ještě v šedesátých letech sám soutěžíval a české závodnice se na něm naučily psát natolik, aby to stačilo pro absolvování castingu.

Johana byla nadšená, řekla, že s největší pravděpodobností nabídne po poradě s hlavním režisérem účast ve filmu všem, ale že by ráda ještě „dalších asi dvacet“. V meziškolní soutěži středních škol v té chvíli byla na jedné z čelních pozic Obchodní akademie Valašské Meziříčí, vedení školy vyšlo ochotně vstříc a další část castingu proběhla.

S napětím jsme čekali na reakci producentů a režie filmu, který se v originálu podle značky psacího stroje jmenoval „Populaire“. Odbornými požadavky prošly všechny účastnice castingu a odcestovaly během podzimu roku 2012 na natáčení do Paříže.

Zážitků byly desítky, více než slova je popisují obrázky a ukázky. Zajímavé bylo už jen sledovat práci velkého filmového štábu, kde měl každý svůj úkol a svou roli, vše do sebe zapadalo a navazovalo. Děvčata si okusila nelehkou práci „u filmu“, která není jen pozlátkem, jak by si mnozí mohli myslet. Je to velká dřina, která začíná vstáváním před pátou hodinou ranní, pokračuje hodinami v šatnách maskérnách, navazují hodiny čekání, než přijde na řadu natáčení příslušné scény, nekonečné opakování jednotlivých scén a opět čekání. Zažili jsme i dramatickou situaci, to když v pařížském hotelu Hilton, kde se natáčelo celofrancouzské finále, od žhnoucích světel vzplály podhledy a spustilo se automatické hasicí zařízení, které chrlilo hektolitry vody a nešlo zastavit. Mokré byly všechny rekvizity, ale do rána bylo zase vše v nejlepším pořádku, vysušené a připravené k dalšímu natáčení.

Velmi atraktivní bylo řešení požadavku režiséra: herečky měly být ve věku 25–45 let, naše dámy dorazily výrazně mladší – 15–25 let. Zázraky filmařských kadeřníků, kostymérů a maskérů uváděly v úžas i upřímně bavily. Na pražské premiéře pak v závěru promítání nezačal nikdo z nabitého sálu Lucerny odcházet, všichni sledovali i obvyklou nekonečnou řadu závěrečných informací. Jména Matoušková (v době premiéry již Zaviačičová) a Zaviačič byla uvedena mezi poradci, sál se rozjásal hlavně ve chvíli, kdy mezi jmény hereček-závodnic vynikala další česká: Cieslarová, Čokavcová, sestry Dorazilovy, Foukalová, Fraňková, Havelková, Hončová, Kinclová, Kunzeová, Květoňová, Maráková, Mikulenková, Nápravníková, Ondruchová, Pavelková, Popelková, Sodomková, Stejskalová, Šeligová, Šustková, Tajzlerová, Urbanová, Vintrlíková, Vojkůvková, Vomočilová, Zetochová, Zgabajová, Zubajová …

Od mnoha kolegů vyučujících dostáváme zprávy, že uspořádali školní představení tohoto filmu a ohlasy jsou veskrze pozitivní. Na romantickou komedii, tedy film, ve kterém nevévodí násilí a krev, zajdou rádi všichni, aby načerpali trochu optimismu.

ZAVi

Ohlasy v médiích:

Česká televize:

iDnes * TýdenLidovky:

ČRo Ostrava, pořad Apetýt – Rozhovor s Karin Cieslarovou

Zaujal tě článek? Sdílej.