Mistr buddhismu

Džuasanův projev při 50.výročí Spojených národů

 

 Mezinárodní spolupráce
za vytvoření světové komunity

 

Lidstvo vytvořilo vědu a techniku aby mohlo vyrábět nástroje a přístroje potřebné k životu. Věda a technika do určité míry uspokojila nemalé materiální potřeby lidí. Především díky očividnému rozvoji dopravy a sdělovacích prostředků se také realizuje světové společenství v okruhu vnějších, to je materiálních životních podmínek. Avšak naneštěstí se nepodařilo duchovní civilizaci lidstva uspokojit její duchovní potřeby, ani se jí nepodařilo přizpůsobit se hojnosti a prosperitě materiálních podmínek. Proto dnešní lidstvo trpí velkou duchovní  bídou a nepopsatelnou bolestí.

Ať se nám to líbí nebo ne, jsme odsouzeni žít ve společenství s ostatními, kteří mají jinou víru, jazyk, barvu pleti a kulturní pozadí. Kromě toho musíme také usilovat, abychom nalezli společný prospěch a opravdovou harmonii také v životním prostředí. Dnes už nikdo nepopírá, že celé lidstvo v tom sdílí stejný osud.

Avšak vytvořit světovou společnost, aniž bychom odstranili nepřátelství mezi růz­nými rasami, národy a náboženskými vyznáními, je stejně absurdní, jako povinně ubytovat v jed­nom domě rodinné příslušníky, kteří žijí porůznu, odděleně a ve vzájemném nesouladu a ne­přá­telství. Pokud žijí odděleně, nemusí mezi nimi vyvstat ani konflikty, ani boje. Avšak jaké neštěstí na­sta­ne, jestliže se plni zaujatosti, nenávisti znesvá­ří ve společném domě. Dnešní svět se podobá této nešťastné rodině plné nenávisti a rozbrojů. Tím vším je vina duchovní chu­doba a nevědomost lidstva.

Z tohoto pohledu je velmi důležité poselství odpovědnost nás, představitelů ná­božen­ských vyznání, kteří máme pečovati o duchovní stránku lidstva. Jako duchovní by­chom se měli sjednotit, vymýtit naše nepřátelství, abychom tak všem lidem na světě usnadnili otevřít svou mysl. K tomu je potřeba učinit mnoho věcí, které my, duchovní, musíme plnit společně. Využívaje tuto příležitost, chci se zmínit o některých z nich.

Za prvé je nutno, abychom si uvědomili, že jsme všichni členy jedné rodiny žijící v jednom domě. Zakladatel uon-buddhismu Sotesan a jeho nástupce Džongsan řekli: „Svět je jeden velký dům pod jednou střechou a všichni lidé jsou členové jedné rodiny. Proto si pomáhejme a milujme se navzájem a žijme spolu v míru.“ Jinými slovy, učili nás, že si musíme navzájem rozumět, spolupracovat a usilovat o harmonické spolužití navzdory rasovým, národním, kulturním, náboženským, krajo­vým a ideologickým rozdílům, dokonce i rozdílům přírodního prostředí. My nazývá­me tuto nauku Sotesana a Džongsana  uon-buddhismus.

Abychom mohli zastávat toto stanovisko, musíme my, věřící, zvýšit naši pokoru a úctu k nejvyššímu bohu a ke všem bytostem vůbec, a dokonce i k věcem. Nelze vytvořit světové společenství na tomto světě, jestliže uctíváme pouze boha či nejvyšší bytost čili dharmakaju a nerozumně zachá­zíme s jinými bytostmi, národy, vyznáními, jestliže je považujeme za o­b­jekty hodné zavržení. Proto rozšiřujme naši úctu k bohu na všechny lidi a náboženství, národy a bytosti. Současně musíme vytvářet naše mezilidské vztahy vzájemně prospěšné, vyhledávat altruismus místo egoismu, a to nejen individuální, ale také skupinový egoismus způ­sobuje nespočet neštěstí svými konflikty a antagonismem. Vytvoření světového společenství a možnost nastolit opravdový mír na tomto světě se od nás odvrátí, jestliže se nemáme navzájem  v úctě, nespolupracujeme a snažíme se někoho nebo něco zničit

­                Uvědomme si, že navzdory rozdílu v bydlišti, v barvě kůže a jazyku jsou všichni lidé čle­ny jedné rodiny, sídlící v jednom velkém domě, který se nazývá země, a že navzdory roz­díl­nostem v nazírání na podstatnou věroučnou pravdu všechna náboženství mají stejný základ. Vážit si jeden druhého jako boha, nebo buddhy nebo dharmakaji a chovat se ke všem li­dem a bytostem jako ke převtělenému buddhovi je duchem uon-buddhismu, který může být zá­kla­dem k vytváření světového společenství.

Za druhé, k vytvoření světového společenství musíme kultivovat lidskou mysl. Závist, hněv a naše hloupost jsou největší překážkou na této cestě. Nelze si představit, že lze budovat světové společenství bez vedoucí spoluúčasti našeho du­cha. Musíme v celém lidstvu, pro všechny lidi, šířit kultivaci ducha, která je dnes vyhrazena pouze věřícím, abychom šířili dobročinnost, dosáhli osvícenosti naší přirozené povahy a zjemňovali, kultivovali laskavého, pokor­ného a soucitného ducha. Toto je první krok k vytváření světového společenství.

Naše mysl, naše nitro nemají v sobě ani barvu, ani hlas, ani vůni, ani chuť, ale jsou naplněny hlubokými zásadami, bezbřehým, nekonečným pokladem a obdivuhodnou schopností. Čím hlouběji kultivujeme toto pole, tím větší úrodou jsme obdarováni. Naopak, čím více je přehlížíme, tím více ztrácí svou úrodnost. Proto je nesmíme nechat neobdělané, ale pilně o ně pečovat. Naše mysl je nepostradatelná, my ji musíme vyhledávat a pečlivě uchovávat. Ze zneužití mysli vyplývají téměř všechny katastrofy osobní, národní, všelidské, po celé naší zemi. Naše bezpočetná neštěstí jsou přisuzována naší nevědomosti, naší omezené mysli, nedbalosti, závisti a bezpočtu dalších negativních vlastností. Proto je nutné, abychom všichni kultivovali naši mysl. Jestliže dosáhneme  opět naší původní čisté mysli, mysli buddhovy, a budeme jednat podle ní, potom budeme moci překonat překážky v budování světového společenství.

Kromě těchto dvou výše uvedených úkolů jsou tu další, které lze usku­tečňovat v rámci Spojených národů. Například je třeba zachovávat a chránit pro příští generace naše životní prostředí, zakázat nukleární zbraně, které mohou nespoutané způsobit zkázu lidstva.

Musíme také provždycky odstranit na naší zemi hlubokou bídu. Na jednou místě lidé hýří v přílišném bohatství a v tomtéž okamžiku umírá hladem třicet pět tisíc lidí v jednom dni. Ve světovém společenství nemůžeme ponechat naše bratry umírat hladem. Je třeba spolupracovat k odstranění této hrozné bídy.

Kromě toho je nutno zavést společný jazyk přijatelný pro všechny lidi na světě s různým jazykovým základem. Jazykové nedorozumění je jednou z největších pře­kážek v budování světové komunity. Navrhuji, aby se jím stalo esperanto, logický a vědecký jazyk. Esperanto je jazyk snadno naučitelný a nepatří žádnému národu. Proto jej navrhuji jako společný jazyk pro všechny. Tedy aby se hovořilo dvěma jazyky: mateřským a esperantem. Jestliže se naši potomci budou moci svobodně dorozumívat a harmonicky spolu žít, pak to bude nejkratší cesta k utvoření světové rodiny v rovnosti bez privilegií pro kohokoliv. Domnívám se, že tento projekt je snadno uskutečnitelný, jestliže jej naplánu­jeme na 30 až 50 let a jednotlivé národy se na něj během těchto let připraví.

Před třiceti lety velký mistr Desano, můj předchůdce, navrhl utvořit organizaci Spo­jených církví (UR) jako prostředek k ře­šení výše uvedených problémů. Doporučoval důrazně, aby se různá náboženství svě­ta, která mají pečovat o duchovní život lidí, sjednotila a tak přispívala k sjednocení světového společenství. Jestliže se jednotlivé víry a věrouky mezi sebou znesvářejí a jednají osamoceně, potřeba a význam jednotlivých vyznání ztratí svůj lesk a svět ztratí naději.

Tak jako různé národy s nejrůznějšími režimy vytvářejí politický řád a přispívají ke světovému míru pod praporem Spojených národů, stejně tak různá náboženství světa sdružená ve Spojených církvích musí vzájemně spolupracovat, vzájemně se sbližovat, stanovit pevný duchovní a mravní řád, přispívat k vytváření mírového a šťastného světa a poskytnout tak naději celému lidstvu. Věřím, že již existující organizace  pro vzájemnou spolupráci mezi církvemi, jako Světová konference církví za mír, budou hrát rozhodující roli při zakládání Spojených církví  jako u Spojených národů. Spojenými církvemi vytvořme čistý, zářivý a hřejivý ráj  na naší globální vesnici. Myslím, že je to naléhavý úkol pro pro nás, příslušníky všech církví.

Velký mistr uon-buddhismu, Džuasan, I Gŭangdžong