Interview Jaroslava Zaviačiče s čelným českým esperantistou Karlem Kraftem

Z: Jak je esperanto v současné době rozšířeno?

K: Ptáte se asi na počet jeho uživatelů. Neexistuje statistika a údaje jsou záměrně zkre­slovány, příznivci esperanta se někdy chlubí počtem jeho uživatelů, zatímco jeho nepřátelé rozší­ření esperanta bagatelizují. Údaje o několika miliónech uživatelů jsou nadsázkou.

Z: A jak vy hodnotíte jeho rozšíření?

K: V této otázce se skrývá několik nuancí odpovědi, které tazatelé obvykle očekávají. Tak za prvé pro funkci, které má mezinárodní jazyk především sloužit, hodnotím já jeho dosavadní využití jako zcela nedostatečné. Za druhé pro význam, jaký já mezinárodnímu jazyku jako univerzálnímu dorozumívacímu prostředku přikládám, jej cením velmi vysoce, jinak bych nevynakládal tolik úsilí jeho používání. A tak za třetí tato rozpornost pak způsobuje, že od různých osob, které jsou více méně seznámeny s problematikou interligvistiky, dostáváte rozporné odpovědi, které odpovídají často více emocionálnímu než faktickému hodnocení problematiky.

Z: Myslíte si tedy, že esperanto v něčem nenaplnilo naděje do něj vkládané?

K. Většinou odpovídám: ano i ne. Více jen tehdy, má-li tazatel hlubší zájem o problematiku.

Z: V čem tedy naplnilo a v čem spíše očekávání zklamalo?

K: Rozhodně zklamalo v tom, že ani po stu letech se nestalo obecně uznávaným doro­zumívacím prostředkem, jako o tom snil tvůrce esperanta a mnozí první nadšenci. Rozhodně je to vítězství, že po stu letech s mnoha sty jinými pokusy o usnadnění celosvětového jazykového dorozumění zůstává tato idea natolik silná, že její stoupenci prakticky používají jeden jazyk. Nevěřím, že esperanto svou kvalitou natolik převyšuje všechny své konkurenty a tedy proto zabránilo širšímu uplatnění jiných projektů, ale vidím v tom důkaz toho, že uživatelé meziná­rodního jazyka, lingvisté i ostatní, i když mají třeba výhrady k jednotlivostem, jsou už dnes zralí natolik, že nebojují proti výstřelkům v mezijazykovém prostředí, které jsou a budou věčné, ale těší se z pokroku funkčnosti jazyka.

Z: Ambice celosvětové funkčnosti jazyka německého zastavil až pád Berlína. Stejné ambice jazyka ruského zastavil až pád berlínské zdi. Dnes - nejen v důsledku rozšíření internetu - se zdá, že tuto roli plní angličtina.

K: Myslíte, že plní? Podle toho, jakou míru plnění vyžadujete. Jsou tu hranice, které žádný národní jazyk ve funkci mezijazyka nemůže překročit. Proto převahu nad jiným jazykem nezískal nikdy žádný jazyk bez mocenské převahy, např. vojenské nebo ekonomické. Převažují-li možnosti demokratického působení, vždy se objeví odpor proti hegemonii vládnoucího jazyka. Vaše námitka má plnou platnost, kdykoliv nám běžná jazyková komunikace postačuje. Ale odvěký problém jazykové komunikace samozřejmě ani dnešní rozšíření angličtiny neřeší.

Z: Stojí vůbec svět o mezinárodní jazyk?

K. Ano, stojí. Lidé přece touží po doruzumění obecně a nevylučují z toho pochopitelně ani jazykové dorozumění. To máte jako s mírem. Každý prý usiluje o mír. Ale války, vzájemné boje jsou tu stále. Přesto plánujeme odstranění válek, nastolení světového míru. Nu, a esperantisté usilují o zavedení plánovaného nebo lépe plánového jazyka. Bez pokořování jiných jazyků, za plného rozkvětu všech ostatních.

Z:  Jaké vidíte překážky na cestě ke splnění tohoto cíle?

K: Především setrvačnost lidského myšlení. Jazyk je velmi sofistikovaný nástroj. Ke každému novému nástroji se vytváří opozice. Opozice konzervativních uživatelů starého nástroje, odpor a nedůvěra rozených negativistů a pochybovačů, odpor  těch, kterým nový nástroj očividně škodí nebo ve falešných představách si představují, že by mohl škodit.

Z: Kdo a kdy by měl mezinárodní jazyk zavést?

K. Zavádějí ho jeho uživatelé. Nevěřím v historické skoky. Od válek k pohádkovému míru. Od jazykové změti k harmonii dokonalého jazyka. Jazyk je z pohledu jednoho lidského života téměř neměnný fenomén. Sto let, to je cesta od nemluvněte k prvním krůčkům. Esperanto nestaví na dlouholeté tradici mnoha set let.  A přece pozoruji u esperanta během svého života mnohá ustálení, zdokonalení, vytříbení. Jeho pronikání do různých oborů je, zdá se, pomalé, ale vzhledem k stávajícímu počtu odborní­ků houževnaté. Jsou sice v dějinách také případy rychlého zavedení plánového jazyka, např. Bahasa Indonesia, vytvořený holandským lingvistou po roce 1920, kterým dnes v Indonézské republice hovoří možná až sto miliónů obyvatel. Ale to je inplantace na živé jazyky.

Z: Jaké výhody má nabídnout mezinárodní jazyk, jemuž by se lidé měli učit?

K: Je to především pravidelnost a jednoduchost gramatiky, pravopisu, výslovnosti. Tyto přednosti mají i jiné plánové jazyky, jako Occidental, Interlingue, Occidental,  Novial, Loglan,  Interlingua (dva různí autoři: Gode a Peano). Jediný jazyk, který před esperantem našel dostatek uživatelů, abychom mohli hovořit o jeho živém užívání, byl Volapük. V raném stadiu vývoje esperanta (vznik v roce 1887) existovaly již kluby v Oděse, Moskvě, Sofii, Uppsale. Zajímavé je, že nedošlo k vážnějším sporům, ale např. v Norimberku celý klub volapükistů se změnil na esperantský klub. Snad to bylo také tím, že autor esperanta L. Zamenhof se vzdal všech svých autorských práv. Předností esperanta je zejména jeho jednoduchých 16 pravidel bez výjimek. To způsobilo, že v prvních letech rozvoje jazyka překonalo esperanto všechny překážky, které hrozily jeho zánikem nebo rozštěpením. Zaniklo i Ido, které upravil z esperanta jeho původní stoupenec a které bylo zpočátku těžkou ranou pro jednotu myšlenky mezinárodního jazyka. Nechci dále rozvíjet přednosti mezinárodního jazyka esperanta, spíše odborné studie psy­chologů a lingvistů, zabývajících se historií interlingvistiky, by nám měly říci, jak stoupenci myšlenky plánového jazyka jako jednotlivci i jako organi­zace překonávali své ideové rozpory, takže mohli bez vážnějších otřesů si dovolit dosti plodný a jednotný další vývoj. Tak byly překonány počáteční rozkoly ve Světové Esperantské Organizaci  (UEA), založené v roce 1908, nakonec žijí vedle sebe pokojně zpočátku rivalské dvě největší esperantské organizace UEA a SAT. Shrnul bych: není to jen předností esperanta, je to neustálým růstem potřeby jednotného neutrálního plánového jazyka, že sjednocující snahy stále sílí. V první polovině minulého stolení mohlo být skoro důkazem neplodnosti myšlenky jednotného jazyka, jestliže stoupenci v jednotlivých zemích se nejen organizačně tříštili, ale i vzájemně potírali.

Z:  Čím argumentují odpůrci esperanta?

K: Esperanto svou mírovou podstatou je především v rozporu s totalitními a vůbec vojenskými režimy. Všechny diktatury pronásledují nebo policejně sledují esperantisty a jejich organizace. Někteří odpůrci maskují svůj odpor kritikou jazykových vlastností nebo chováním některých stoupenců.

Z:  Je esperanto spojeno s příslušností k některému národu?

K: To by byl protimluv. Existují naopak organizovaní esperantisté, kteří vyhrocují svůj odpor k zdůrazňování národní identity. Naopak pestrost příslušníků nejrůznějších národů, každý se svým osobitým kulturním přínosem, umocňovaný užíváním jednotného jazyka, vytváří povědomí osobité kulturní pospolitosti. Vytváří-li se tak národ, jak by někdo chtěl tvrdit, tak tedy národ v jiném než běžně užívaném smyslu. Vzdělaná středověká i pozdější Evropa znala také společný jazyk, latinu, byla nositelem jedné kultury, ale nebyla národem. Oprávněnou námitkou může být tvrzení, že tato doba ani národ v dnešním slova smyslu neznala.

Z:  Jsou také rodilí esperantisté?

K: Ano, někdy i z nutnosti, je-li, především v prvních letech soužití, esperanto jediným společným jazykem. Ale to nemůžeme nikdy nazvat zárodkem vytváření vlastního etnika. Rodilí esperantisté postupně splynou s prostředím, ve kterém žijí a je známou skutečností, že nemají-li speciální kulturní potřeby užívat esperanto, nestávají se esperantisty. To je důkazem skutečnosti, že bilingvismus vzniká z nějaké nutné společenské potřeby. Manželé, kteří žijí v jednojazyčném prostředí, jsou nuceni užívat stále více jazyka svého okolí a dítě pak posléze užívá jazyka svého prostředí i v rodině.

Z:  K čemu tedy dnes může sloužit znalost esperanta?

K: Je více kulturních i prakticky užitečných důvodů naučit se esperantu. U někoho je to ideová myšlenka, snaha o lepší dorozumění mezi národy, někteří si oblíbili jazyk pro jeho vlastnosti, pro jeho pravidelnost, libozvučnost a výrazovou tvárlivost. Stále více je i uživatelů ze zcela praktických důvodů. Používají esperanta ve svém oboru, v turistice, v zájmové činnosti.

Z: Můžete mi doporučit způsob, jak nejsnáze vniknout do „esperantujo“?

K: To záleží na vašem okruhu zájmů. Podle toho si vyberete, třeba již při studiu základní učebnice, příslušnou literaturu, rozhodnete se třeba o dopisování na nějaké téma, v časopisech si vyhledáte možnost účastnit se různých zájmových a společenských aktivit. Pro uživetele internetu se tu otevřela nebývalá šíře možností obohatit svůj život prohlížením a kopírováním webových stránek. Všechny světové servery mají vyhledávače, které na jednoduchý dotaz předloží na obrazovce seznam statisíců i více odkazů o esperantu. Neustále se množí esperantské domény. Např. webová síť švédské esperantské organizace, vytvořená před pěti lety. registrovala např. loni 1 037 966 návštěv jejich stránek. Podobných stránek najdete velké množství.