Mistrovství světa PRAHA 21. – 27. července 2007

V tajných volbách získal český kandidát nejvíce hlasů.

Kompletní výsledky * Medaile a olympijské bodování * Certifikát o českém rekordu

Úspěch českého družstva v Římě 2003 se zdál být neopakovatelný – sedm mistrů světa, 29 medailí, Vídeň 2005 se ziskem 37 medailí stala podle novinářské nadsázky „mistrovstvím ČR s mezinárodní účastí“. Další dva roky obrovského nasazení stovek talentovaných českých závodníků, vybraných z desetitisíců účastníků internetových soutěží a mistrovství českých škol, obětavost desítek jejich vyučujících, desítek českých škol – vše koordinováno sdružením Interinfo ČR ve spolupráci s Českým těsnopisným spolkem a podporováno Národním ústavem odborného vzdělávání – přineslo ovoce, které odborníkům z celého světa vyrazilo dech: 18 našich soutěžících získalo celkem 54 medailí, oproti poslednímu šampionátu o dalších sedmnáct více! A to bez účasti nejspolehlivější reprezentantky Heleny Matouškové, která v Praze předvedla další ze svých silných stránek – jako vedoucí mezinárodní poroty vedla soutěž v opisu, tradičně nejsilněji obsazenou.

Sportovně třeba přiznat, že naši nejsilnější rivalové z Německa na poslední chvíli ztratili naději na očekávané medaile odřeknutím účasti Stefanie Wiele a Petera Dudziaka. Oba měli nečekané závažné důvody, proč v tomto termínu do Prahy nepřijet.

Titul mistra světa získali (v abecedním pořadí): Hana Belicová (OA Valašské Meziříčí), Miloš Černilovský (BG Hradec Králové), Václav Mikula (VŠE Praha) a Lucie Ševcovicová (VŠE Praha).

Mezinárodním mistrem za vítězství v soutěži „Korespondence a protokolování“ se stal Petr Sekanina (PrF MU Brno).

Další zlaté medaile za vítězství ve svých věkových kategoriích jednotlivých soutěží si odnesli Lukáš Adámek (SOŠ Orlová) a Gabriela Novotná (G a OA Sedlčany), Petr Hais (OA Praha, Heroldovy sady) a Michal Růžička (G Hustopeče).

Stříbrnou medaili Pavel Burda (VŠB-TU Ostrava), Libor Hais (VŠE Praha), Jana Hloušková (MOA Jičín) , Petra Kinclová (FP VUT Brno), David Křenek (ZŠ Rožnov pod Radhoštěm, Pod Skalkou), Jana Válková (OA Praha, Heroldovy sady).

Bronzovou medaili Alena Havránková (MZLU Brno), Lenka Klaputová (OPF SLU Karviná), Ondřej Kanta (OA Praha, Heroldovy sady)

Do olympijského bodování (za prvních šest míst) kromě medailistů ještě za ČR svými umístěními přispěli: Šárka Bicanová (OA Český Těšín), Iveta Kolarovčeková (OA a SZeŠ Bruntál), Milan Musil (ZŠ Město Albrechtice), Tereza Pernicová (Rožnov pod Radhoštěm, ZŠ Pod Skalkou), Jiří Spolek (Praha, OA Heroldovy sady), Martin Stříž (MZLU Brno), Eva Wotřelová (Praha, OA Heroldovy sady),

Statistika šampionátu: Celkový počet účastníků 472, z toho 172 mužů, 300 žen. Podle velikosti zastoupení jednotlivých zemí: Německo 116, Česká republika 70, Maďarsko 54, Itálie 53, Turecko 25, Čína 24, Rakousko 20, USA 17, Belgie 14, Holandsko 10, Francie 9, Rusko 8, Slovensko 6, Velká Británie a Polsko 5, Finsko, Korea, Španělsko 4, Austrálie, Chorvatsko, Švédsko, Švýcarsko 3, Norsko 2, Lucembursko, Tanzánie, Ukrajina, Island, Indie, Irsko a Japonsko 1 * Nejstarší účastník byl narozený v roce 1925 (Ihsan Yener z Turecka), nejmladší náš Milan Musil 1996. * Počty účastníků v jednotlivých soutěžích: opis textu: 186 (z toho 1 s technologií speech recognition – Ital di Nepi), korektura textu: 136, wordprocessing: 68, Speech capturing (záznam diktátu): 116, z toho: grafický těsnopis 60, strojový těsnopis 53, speech recognition 3, real time competition (záznam diktátu v reálném čase) 74, vícejazyčný těsnopis 21.

Nejpopulárnější klávesnicovou disciplínou je už od roku 1971 třicetiminutový opis textu při penalizaci 100 úhozů za neopravenou chybu. Dávno se už nepodobá fyzicky náročné práci na psacích strojích, kdy co písmenko, to úhoz do klávesnice. Inteligentní počítačové zpracování textů z této soutěže učinilo nejen zápolení technicky hbitých prstů, ale zejména inteligence soutěžících, zkratkových systémů a schopnosti je co nejlépe zvládat. Naše Helena Matoušková se v Hannoveru 2001 postarala o senzaci, když odevzdala práci v novém světovém rekordu nad hranicí 800 úhozů za minutu. V Římě 2003 tuto hranici ovšem překonala výkonem, k němuž se nikdo na světě asi ještě dlouho při půlhodinovém opisu nepřiblíží, rychlostí 955 úhozů za minutu! Nad 800 na světovém šampionátu dokázal také Španěl Javier Nunez Hidalgo. Ten do Prahy přijel, nikoli však jako soutěžící, ale v roli vedoucího španělské delegace. V Praze naše rekordmanka nestartovala, aby mohla soutěž vést. Toto rozhodnutí jí usnadnil i skvělý vývoj Václava Mikuly a bratrů Haisových, nemuseli jsme se bát, že stupně vítězů v této disciplíně zůstanou bez české účasti. Václav Mikula nezklamal, s odstupem 100 úhozů na minutu vyhrál a v historických tabulkách se zařadil na druhé místo. Vážnějšími sportovními konkurenty našim nejlepším byli pouze soutěžící z Turecka. Protože ze studijních důvodů na poslední chvíli účast zrušil nejlepší německý reprezentant Peter Dudziak, rychleji než 10 úhozů za vteřinu psali pouze reprezentanti České republiky a Turecka, jedině ještě juniorský belgický soutěžící Mattias Dominguez tuto hranici těsně překonal rychlostí 601 úhozů.

Výsledky kategorie žáků jsou nejlepší vizitkou, jak si školství té které země počíná odpovědně v oblasti přípravy mladých lidí na práci s výpočetní technikou. Je nepochybné, že výhoda domácího prostředí tento přehled nepatrně zkresluje ve prospěch ČR, přesto si zaslouží pozornost počet úspěšných soutěžících ve věku do 16 let, kteří náročnou třicetiminutovku zvládli rychlostí minimálně 240 úhozů za minutu při maximálním počtu chyb do 0,25 %: ČR 18, Německo 9, Turecko a Maďarsko 4, Belgie a Holandsko 1.

Uklidňující signál vyslalo už květnové internetové zápolení v opisu, neovlivněné blízkostí či vzdáleností soutěžní místnosti. Výsledková listina byla na návrh České republiky navíc rozšířena o věkovou kategorii do 13 let, délka opisu zkrácena na 10 minut. Rychlosti aspoň 240 za minutu při přesnosti do 0,25 % dosáhlo v této věkové kategorii pouze pět tureckých a sedm českých účastníků. Nejvyšší rychlost při předepsané přesnosti dosáhl z českých soutěžících Milan Musil ze ZŠ Město Albrechtice (321 úhozů za minutu), nejvyšší přesnost (zcela bez chyby) při rychlosti aspoň 240 úhozů za minutu Darja Mádlová (ZŠ Eduarda Štorcha, Ostroměř).

Při vyhlašování výsledků patřilo k nejsilnějším zážitkům vyhlášení a ocenění nejmladšího úspěšného účastníků šampionátu. Náměstek primátora města Karviné Petr Juras předal za bouřlivého potlesku přítomných slavnostně oblečenému 11letému Milanu Musilovi krásnou broušenou vázu.

Technologie přímého rozlišování řeči byla poprvé při soutěži v opisu textu prezentována i v Praze. Místo opisování předložený tištěný text Ital Attilio di Nepi přediktovával. Pro překročení limitu chyb byla jeho práce bohužel diskvalifikována a je možno pouze hrubě odhadovat, že kdyby skončil s vlastním přediktováváním třeba po 20 minutách, že by oněch více než 320 nepřesností stačil opravit a jeho výkon by tak představoval velmi slušnou rychlost přes 400 úhozů za minutu.

Hned po „opisu“ jsou nejpočetněji obsazeny disciplíny těsnopisné. Konečně i název světové federace Intersteno napovídá, že první aktivity od založení v roce 1887 charakterizovalo zejména zápolení stenografů. Záznam a zpracování mluveného slova prochází bouřlivým vývojem, v Praze 2007 byly sestaveny tři výsledkové listiny podle zvolené techniky: tradiční těsnopis grafický (tužka – papír), těsnopis strojový (specializované stenografické stroje nebo zkratkové systémy pro klávesnici PC), technologie přímého rozpoznávání řeči. Oproti Vídni 2005 se v záznamu mluveného slova projevily ve výsledkových listinách zejména dvě změny: kategorii strojových stenografů obohatila poprvé v historii Intersteno účast soutěžících z Číny, v kategorii „rozlišování řeči“ nebylo soutěžícím povoleno pořizovat zvukový záznam, ze kterého pak i velmi špatně (případně vůbec) zaznamenaný přediktovávaný text rovnou do počítače ve Vídni 2005 někteří soutěžící dodatečně převáděli. Vývoj naznačují počty úspěšných soutěžících právě ve struktuře tří použitých technik (v závorce vždy údaje podle věkových kategorií nad 20 let, 17 – 20 let, do 16 let): grafický těsnopis (44 – 1 – 0), strojový těsnopis (29 – 16 – 1), zpracování diktátu přímým diktováním do počítače (1 – 0 – 0).

Tuto strukturu je zajímavé sledovat i v další soutěži, při níž se osmiminutový diktát zvyšující se rychlostí pouze zaznamenal a nesměl nikterak upravovat, tedy měřil se záznam mluveného slova v reálném čase. Grafický těsnopis v této soutěži zastoupen být nemůže, protože dosud nebyl vytvořen automatizovaný systém, který by těsnopisné písmo (podobně jako zkratky strojových těsnopisných systémů nebo diktované textové moduly při využití technologii rozlišování řeči) rovnou převáděl do textového souboru. Záznam pomocí stenografovacích strojů (19 – 1 – 0), pomocí klávesnice PC (7 – 8 – 0), pomocí technologie rozlišování řeči (2 – 0 – 0).

Plných osm minut diktátu úspěšně převedlo 11 soutěžících, všichni pomocí stenografovacích strojů, z nichž jediná ve věku juniorů (17 – 20) let byla nevidomá reprezentantka Španělska Miriam Martin Garcia. Mezi „sedmiminutovými“ byli i dva naši v systému zavpis pro klávesnici PC – Václav Mikula a Petr Hais).

Soutěž záznamu mluveného slova s následující možností převodu i soutěž záznamu v reálném čase byla vypsána pro jeden jazyk – soutěžící se vesměs hlásili do svojí mateřštiny. Ve zvláštní soutěži „vícejazyčný těsnopis“ se diktovalo v mnoha dalších jazycích konstantní rychlostí 120, 130 a 140 slabik. Základním kritériem této mnohojazyčné soutěže byl počet úspěšně zvládnutých jazyků. Finský reprezentant Varisto se letos omezil na soutěž v mateřštině, takže fenomenální německý profesor Boris Neubauer obhájil svůj titul (ve Vídni 2005 zaznamenal úspěšně diktáty ve 13 jazycích) zcela bezkonkurenčně – bylo mu uznáno 17 jazyků (němčina, bulharština, čeština, dánština, holandština, angličtina, esperanto, finština, francouzština, interlinguo, italština, norština, ruština, španělština, slovenština a švédština). Staronový mistr světa byl připraven i na diktát v chorvatštině, ale chorvatská národní skupina nedodala potřebný podklad. Na dalších místech byl počet úspěšně zaznamenaných jazyků přinejmenším o 13 (!) nižší: čtyři uznané jazyky kromě další německé reprezentantky Petry Dischinger (němčina, angličtina, francouzština a španělština) jsou uvedeny i u výkonu našeho bronzového Libora Haise (čeština, angličtina, němčina, slovenština) ve věkové kategorii nad 20 let a u jediného účastníka mistrovství, našeho Miloše Černilovského (čeština, angličtina, němčina a slovenština) ve věkové kategorii 17 – 20 let.

Zajímavou diktovací soutěží s označením „mezinárodní mistrovství“ je neustále se zdokonalující „korespondence a protokolování“. V první části je třeba diktovaný text převést co nejpřesněji, ve druhé části se ale vyžaduje protokol, při kterém se hodnotí rozsah a zaznamenání klíčových slov či pasáží. Hodnocení trochu připomíná školní známkování slohových prací, je poměrně subjektivní. Pravidla nastudovaly a s otcem této soutěže (Holanďanem Janem den Holderem) vytrvale konzultovaly dvě zástupkyně v české jury – Hedviga Pabjanová (vyučující OA Ostrava, Mariánské Hory) a Dana Pospíšilová-Konůpková (vítězka soutěže v kombinaci těsnopis a opis textu z roku 1989). Poněkud improvizovaná „účast na zkoušku“ se české výpravě vyplatila: z prvních pěti míst kategorie nad 20 let nám uteklo jen druhé místo, mezi juniory naši obsadili 2 – 9. místo.

Kromě záznamu textu (tištěného či diktovaného) tvoří významnou skupinu soutěží úprava textu již zaznamenaného. Soutěže „korektura textu“ a „profesionální zpracování textu“ jsou stále populárnější, bohužel při profesionálním zpracování textu je možno velmi neprofesionálně pracovat i třeba metodou „všema dvěma“, takže tato disciplína v praxi odráží situace, při nichž má zpracovatel jako za starých časů k dispozici buď písařku, nebo dost času.

V korektuře textu byli mnoho let neporazitelní němečtí reprezentanti. Jejich mnohonásobný mistr země Olaf Rörtgen dosáhl v Praze svého nejlepšího osobního výkonu ze světových šampionátů počtem 238 zpracovaných změn v textu během 10 minut, přesto se před něj ve výsledkové listině zařadili hned čtyři Češi, z nich Václav Mikula počtem 345 změn, tedy průměrným časem na provedení jediné korektury kratším než dvě vteřiny! Bezprostředně po vyhlášení výsledků se mě Olav otevřeně zeptal „Jak to ti vaši dělají?“. Blahopřání k jeho nádhernému výkonu jsem doprovodil odpovědí: „Vděčí za to i Tobě. Zavést do zpracování korektur makroinstrukce byl Tvůj nápad. Učíme se vzájemně.“

Profesionální zpracování textů nabízí zadání hodná školním hodinám informatiky, obsahujícím požadavky na maximální využití textového editoru. Pražské zadání alespoň na požadovaných 50 % dokázalo splnit jen 15 soutěžících, z nich 3 (všichni Češi) ve věku 17 – 20 let a dva (jeden Čech a jeden Němec) ve věku do 16 let. Absolutně nejvyšší výkon, nejlepší zvládnutí editačních úkolů, předvedl náš nejúspěšnější reprezentant této náročné soutěže, brněnský Petr Sekanina se 68 %. Nad 60 % už jen další dva Češi, Petr Burda a Alena Havránková.

Za nejvýznamnější úspěch dvou let českého předsednictví Intersteno považuji reorganizaci jury. Pod vedením jednoho koordinátora pracují vedoucí jednotlivých soutěží, převážně ze zemí, které v těchto soutěžících dosahují významných úspěchů. Českou republiku tak v jury zastupovala Helena Matoušková (opis) a Ludmila Nováková (vícejazyčný těsnopis). Po zkušenostech z minulých šampionátů, kdy se příliš pozdě odhalovaly chyby ve vyhodnocení prací a někdy i měsíce projednávaly dodatečné protesty a reklamace, zavedla letos Helena skvělou novinku: každý soutěžící měl možnost už dva dny po soutěži na internetu vidět své výsledky a prostřednictvím zástupce své země včas vyžádat její revizi, pokud by se mu výsledek zdál být chybný.

Tradice soutěžení v České republice pomohla nalézt nejen desítky výborných pedagogů, bez nichž by úspěchy České republiky byly nemyslitelné, ale i spoustu kvalitních organizátorů a vyhodnocovatelů soutěží. Ne všichni se mohli pro slova díků poslední den dostavit na tribunu, ne všechny, kteří se přímo prací v průběhu mistrovství zúčastnili, je reálné vysledovat, naštěstí se dobrovolní pomocníci hrnou více do práce než do fronty na děkovačku, takže prominou, pokud některé z nich následující přehled opomine:

Vyučující OA Valašské Meziříčí Robert Sigmund s 18člennou skupinou svých studentů, posílenou o studentku z OA a SZeŠ Bruntál Libuši Kočí se skvěle ujali organizačních a administrativních prací zejména na recepci, kde zajišťovali prezenci účastníků, veškerý servis a zázemí pro organizační výbor. Vždy byli milí a usměvaví, všem vyhověli. Velmi dobře se uplatnili i jako tlumočníci na výletech nebo asistenti při slavnostním ceremoniálu na Žofíně. Pochvalu této skupině mladých lidí a jejich vedoucímu vyslovilo mnoho účastníků během akce samé i po jejím skončení. Velkou práci zde odvedl také Petr Ducháček z Brna. Výletů se s energií sobě vlastní ujala Lenka Dlabolová z Jablonce. Komunikaci s médii si vzala na starost zkušená Lenka Walterová, taktéž bývalá aktivní soutěžící, absolventka OA Pelhřimov.

V roli soutěžních komisařů působili Eva Vejmolová, Dalibor Tomek, Anděla Sedláčková, Renáta Drábová, Karin Solná, Alena Damborská a Věra Grencnerová. Renáta Drábová a Vít Valeš z NÚOVu se navíc ujali přípravy a náročného vyhodnocení soutěže ve Wordprocessingu. Zuzana Absolonová a Karin Solná si vzaly na starost nezletilé účastníky a pečlivě dohlížely na jejich bezpečnost a využití volného času.

Zvláštní dík patří Haně Vojáčkové z jihlavské VŠPJ, bez jejíž pomoci by jen stěží tak dobře fungovalo vyhodnocovací středisko. Hanka spolupracovala jak při soutěži samé, tak následně při vyhodnocování a vyvěšování výsledků na web pro kontrolu soutěžících. Skvěle jí při opravách a soutěži sekundovala Zdeňka Kundrátková. Na šampionátu 1998 ve švýcarském Lausanne byla nejúspěšnější českou reprezentantkou v kategorii juniorů (4. místo, rychlost přes 600 úhozů za minutu), do prostředí šampionátu se vrátila po devíti letech jako porotkyně.

Obrovskou práci odvedly i členky Českého těsnopisného spolku Ludmila Nováková a Eva Macounová při opravách soutěžních prací těsnopisných včetně soutěže ve vícejazyčném těsnopisu. To už předsedkyně Českého těsnopisného spolku Ludmila Nováková měla za sebou desítky hodin, které ve spolupráci se svým manželem, špičkovým těsnopisným odborníkem, věnovala ještě v Praze přípravě diktátů nejen českých, ale i v několika dalších jazycích, do kterých se přihlásili účastníci těsnopisné vícejazyčné soutěže. Mezi 17 úspěšně zvládnutými jazyky mistra světa Borise Neubauera byly k naší radosti i čeština a slovenština.

Ke strategickým úkolům Interinfo ČR bude nepochybně patřit i práce na systému strojového těsnopisu akordového. Nemalou naději přitom vkládáme do možnosti využití padesátileté analytické práce, která dala vzniknout systému zavpis. V Praze se bohužel definitivně potvrdilo, že čínští programátoři stenografického stroje Yawe Sulu nedokáží realizovat smluvně potvrzený úkol – nahradit složitý systém ovladače klávesnice pro čínský jazyk za daleko strukturálně jednodušší assamblerovský strom pro jazyk český. Naštěstí se mezi četnými odborníky a reprezentanty různých řešení strojního vybavení pro záznam textu objevil i jeden vynálezce, se kterým se zdá být reálné nové řešení vysoce efektivního stenografování nalézt. Také vývoj technologie rozlišování řeči přes dosavadní nepřesvědčivé výsledky bude nezbytné sledovat tak, aby na příštích šampionátech výsledkové listiny naši reprezentanti i o tuto techniku obohatili.

Mistrovství světa se konalo v rámci 46. kongresu Intersteno. V přednáškové části jsme poprvé od roku 2001 z kapacitních důvodů nevystoupili, Českou republiku ale výborně reprezentoval liberecký prof. Jan Nouza informací o využití technologie rozlišování řeči v českém jazyce. Zejména při titulkování filmových pořadů má tato technologie už co nabídnout, současně se korektně pan profesor distancuje od neodpovědných zjednodušujících představ, že „místo klávesnice budeme počítačům veškeré texty diktovat“. Předběžně přislíbil i účast na zvažovaném listopadovém semináři pod hlavičkou Interinfo ČR právě na téma budoucího využití této technologie při zpracování textů v různých pracovních oblastech. Mottem první konkrétní připravované akce nebude „rozlišování řeči kontra klávesnice“. Po zklamání z mnohaměsíčního experimentu s americkým softwarem pro české rozlišování řeči je právě Liberec šancí pro české soutěžící, kteří zase svými zkušenostmi mohou zpětně ke zkvalitňování přímého záznamu řeči významně přispět.

Další z významných novinek dvouletého předsednictví naší republiky bylo prosazení tajných voleb příštího vedení Intersteno.

Největší dík za organizační úspěch celého kongresu patří předsedovi organizačního výboru Jaroslavu Poláčkovi. Vedl stovky jednání, aktivizoval desítky spolupracovníků, osobně se mnou moderoval úvodní i závěrečný ceremoniál. Zajistil kongresu nebývalou publicitu. A to navíc prožíval osobně velmi neklidné období, neboť právě v den ukončení kongresu měla světlo světa spatřit jeho prvorozená dcera. Alžběta si však dala na čas, ještě týden počkala u své maminky a na svět přišla v plném zdraví 5. srpna 2007. Manželům Poláčkovým z celého srdce blahopřejeme k této nádherné rodinné události. Na co jsme kapacitně v základní sestavě (abecedně) Matoušková – Poláček – Walterová – Zaviačič se skvělým internetovým zázemím Bretlová – Černilovský – Kolář – Ševcovicová už nemohli stačit, dokázal svěřit do vysoce kvalifikovaných rukou Natálie Tomkové, která oba hlavní ceremoniály dramaturgicky zpracovala, k jejich zpestření přizvala mimy, podle námětů zajistila Den mladých.

Česká a čínská hymna na závěr žofínského večera vyhlášení výsledků zazněly, vlajka Intersteno byla předána příštím organizátorům do Pekingu. Dosáhli jsme vrcholu, 54 z 89 medailí lze skutečně získat jen na domácí půdě. Koncepcí oficiálních ceremoniálů jsme naznačili pojímání priorit činnosti: opírat se o spolehlivé přátele a kolegy, bez ohledu na „diplomatické a prestižní“ zájmy pracovat dále tak, aby zejména (nejen čeští) mladí lidé v ušlechtilém koníčku a sportu spojeném s písmenky nalézali potěšení a šanci na obohacení studijní i profesní kariéry. Výměna zkušeností i sportovní zápolení probíhá daleko efektivněji, radostněji a férověji v atmosféře přátelství, jakou bylo cítit například při společném zpěvu hned při úvodím ceremoniálu. Podaří-li se tyto principy zachovat a třeba i v dalších zemích akcentovat, naše další cesta „směrem z vrcholu“ nebude cestou sestupnou.

INTERSTENO Praha 2007 je minulostí, ať žije Peking 2009…

Jaroslav Zaviačič