nadpis

Bruntálský a krnovský deník: Zapisování hlasem u soudů

Byť jsem novinářský materiál o tématu "psaní hlasem" inicioval, byl jsem zřejmě jediný z citovaných, který ho nedostal k autorizaci. Proto ilustrativní interpretace "Dlabaja" = "Dáma a já" nakonec vyzněla tak, že podstatou konfliktního prvku důležitého tématu článku je různost kvality technologií "psaní hlasem", nikoli doplňující otázka, proč prestižní Invex vyznamenal – jak v článku vysvětlili pánové Nouza a Herian – program méně kvalitní. Tu "Dámu a já" jsem nespojoval s žádným konkrétním programem, ale s vyznamenanou technologií "psaní hlasem".

Přesto jsem velmi rád, že článek vyšel, protože téma je to závažné, velmi perspektivní, vykonaná práce obrovská, ale určitou nedočkavostí rychlých výstupů přináší i vysoký potenciál nebezpečí slepých uliček v jejím dalším vývoji, zejména praktickém nasazení.

Zabývám se zpracováním textů od roku 1958, díky postavení ve světové organizaci Intersteno (člen vědecké rady, později prezident, nyní viceprezident) neustále sleduji vývoj různé organizace výuky, tréninku a efektivních metod záznamu a zpracování textů mluvených i tištěných, takže je logické, že koncem minulého století jsem na doporučení specialistů z USA testoval i technologii "psaní hlasem".

Mé výsledky se po 18 měsících práce pohybovaly na úrovni 70 % správného převodu precizně vyslovovaného českého textu. Pro srovnání dovolte uvést, že při záznamu textu pomocí klávesnice PC se za nekvalitní práci pro nakladatelství považuje nedosažení přesnosti 99,9 %, při soutěžení jsou práce pod 99,75 % přesnosti diskvalifikovány.

Kolegové z USA mi tehdy poslali několik moudrostí a radu:

Pan profesor Nouza na mail tehdy zhruba odpověděl sdělením, že jeho tým dosahuje přesnosti také kolem 70 %. A v přátelském tónu doporučil, abychom se "drželi našich klávesnic".

V roce 2007 jsme jako pořadatelé rádi zařadili na program světového kongresu Intersteno i předvedení několika tvůrců či uživatelů technologie "psaní hlasem" z různých zemí. Také předvedení české verze z Liberce bylo působivé, byť přítomným odborníkům z celého světa scházela živá ukázka.

Současně s kongresem probíhalo i mistrovství světa v záznamu a zpracování textů. Marně jsme se snažili získat v českém jazyce někoho, kdo by tuto vynikající technologii účastí na šampionátu nechal objektivně porovnat s jinými metodami záznamu textu, kvantifikovat stejně jako způsoby záznamu textu jiných účastníků ve více než stoleté historii těchto mistrovství, kteří takto spolehlivost své metody, technických prostředků a jejich software postupně kvantifikovali pomocí tužek, mechanických psacích strojů, později elektrických, elektronických, psacích automatů i stenografických strojů. V Praze 2007 nakonec mistrovství světa v opisu textu pomocí technologie "psaní hlasem" absolvoval jediný soutěžící, Attilio di Nepi z Itálie. Vytištěnou textovou předlohu zpracovával tak, že text předčítal (psal hlasem) do stenomasky. Tato pomůcka (rozšířená zřejmě nejvíc mezi americkými reportéry) zakrývá spodní část obličeje, zvukově ji izoluje od okolí a skrývá obvykle dva mikrofony. Bohužel výsledek italského soutěžícího do listin světového šampionátu nemohl být uveden, protože v práci nechal neopravených 341 chyb, přibližně na každých pět vteřin připadá jedna.

Z firmy Newton nás ovšem nesmírně potěšilo přijetí nabídky bezplatného startu na mistrovství světa jedné české účastnice, využívající psaní hlasem. Lenka Jelínková z Jindřichova Hradce tak otevřela naději na historický průlom. Její účastnická soutěžní registrace byla včas řádně vyplněna, bez sdělení důvodu se ale Lenka Jelínková bohužel ke startu nedostavila.

Po návštěvě Billa Gatese v Praze se začaly objevovat novinové články s nadpisem: "Soudní zapisovatelky přijdou o práci, soudci budou diktovat rovnou počítači" apod. Dodnes podobné novinářské výkřiky ovlivňují rozhodování ředitelů základních škol, mají-li děti nechat v hodinách informatiky písmenka hledat, nebo se naučit na klávesnici efektivně psát a během záznamu textu myslet na jeho obsah, nikoli hledání klapiček.

V kanceláři šéfa organizačního výboru světového šampionátu Praha 2007 Jaroslava Poláčka jsem měl tu čest setkat se s ředitelem firmy Newton, panem Petrem Herianem. Ujistil mne, že ani pan profesor Nouza, ani on, potřebu ovládání klávesnice nepodceňují. Doufal jsem, že toto setkání otevírá cestu k účelné další spolupráci spočívající na zahraničních i našich zkušenostech.

Loni byla úspěšně představena liberecká verze technologie "psaní hlasem" na konferenci INSPO . Mnoha postiženým (i při omezené přesnosti převodu mluveného slova do textového souboru) významným způsobem život ulehčí. Toto považujeme za jednu ze správných cest jejího využití.

Naopak nás překvapily informace, že "psaní hlasem" bude zajišťovat titulkování pro neslyšící ČT1 s tím, že od všech 200 poslanců bude možno jejich pasáže přímé řeči bez pomoci klávesnice zobrazovat, že soudci budou rovnou diktovat, což vyznělo jinak, než je nyní upřesňováno ve článku pana Janečka. Pokud by totiž toto nasazení technologie bylo koncipováno podobně jako výše uvedený "reporting", sice by soudy asi neušetřily a písařky by měly více práce než při přímém záznamu, ale organizačně by se procesy zpružnily, zapisovatelky by nemusely sedět celé hodiny u počítačů a jen občas podle instrukce soudce skutečně zapisovat.

V ovládání klávesnice je Česká republika zejména díky výukové a tréninkové metodě ZAV od roku 1998 nejúspěšnější zemí na světě. Díky skvělým odborníkům jako je Jan Nouza i jejich partnerů jako je Petr Herian, zřejmě dohnala Česká republika ve vývoji technologie "psaní hlasem" země s výhodnější strukturou jazyka než jsou jazyky slovanské.

Domnívám se, že v zájmu efektivního využití této situace je nezbytné objektivně prověřit aktuální úroveň českých verzí technologie psaní hlasem a analyzovat jejich možný přínos i pro pracoviště obsazená klávesnicově gramotnými.

Dokud tisk přináší tvrzení, že "diktování do počítače nahradí klávesnici", nositelé této skvělé nové technologie by se sami měli postarat o dementování takového přístupu, nebo se nevyhýbat objektivnímu srovnání, které by tuto perspektivu potvrdilo či vyvrátilo.

Země Komenského nesmí připustit, aby se – ve smyslu geniálně komerčního myšlení klávesnicově negramotného pana Gatese – význam technologie psaní hlasem zvyšoval v důsledku toho, že ze škol necháme vycházet lidi na klávesnici písmenka hledající.

Jaroslav Zaviačič

Copyright © 2008 ZAV | design & coding by b105