Budapešť 2008 – nevyřčené poselství soutěžního setkání
Po osmileté pauze uspořádal Maďarský stenografický svaz mezinárodní soutěž v psaní na klávesnici. Název „Mezinárodní setkání Budapest 2008“ sice vynechal slovo „Dunaj“, ale mezi pozvanými byli právě mladí reprezentanti měst na této řece ležících – Regensburgu, Vídně, Bratislavy a Budapešti. Do dunajského povodí spadá i řeka Morava, ZAV-Hodonín byl pro maďarské kolegy inspirací, takže poté, co Bratislava účast odřekla, se v posledních prázdninových dnech v počítačové učebně Gymnázia a Odborné školy Katona Józsefa v Budapešti setkali studenti z Maďarska, Německa, Rakouska a České republiky.
Už úvodní setkání ve dvoře nedalekého internátu ukázalo, že výsledková listina bude vypadat velmi netradičně. Z 21 účastníků bylo totiž vylosováno sedm tříčlenných družstev, až na jednu výjimku trojice domácích všechna v mezinárodním složení. Prvním úkolem bylo, aby se trojice natolik seznámily, že jejich členové budou schopni představit ty zbývající. Další úkol byl nad síly nemaďarských hostů: přidat se k domácím ve zpěvu maďarské písničky, jejíž text byl všem rozdán. Ti nejodvážnější z hostů aspoň pochytili melodii a k nemalému pobavení hostitelů se snažili sledovat, která slova se zrovna zpívají. Bez valné šance je stíhat vyslovit, natož správně.
První body do výsledkové listiny získávala družstva podle počtu správných odpovědí kvízu, jehož otázky se spravedlivě vztahovaly k bydlišti účastníků, např. kde se konal světový šampionát 2005 (Vídeň), jako „chyták“ se ukázala otázka „ve kterém roce se konal v Praze“ (všichni věděli 2007, jen pamětníci přidali také rok 1963), apod.
Druhý den proběhly dvě hlavní soutěže, běžný desetiminutový opis (penalizace 50 za neopravenou chybu) a jedno dobře utajené písařské překvapení.
Trenéři se ujali obvyklých rolí při rozepisování, stopovali a jako vždy před startem se snažili zdůrazňovat potřebu koncentrace na přesnost. Rakušanka Daniela Wolf prohlíží cvičnou práci naší Ivety Kolarovčekové (OA a SZeŠ Bruntál) a Petry Vintrlíkové (Gymnázium Hustopeče).
Desetiminutovka skončila, s napětím všichni očekávali dobře utajené soutěžní překvapení. Že se bude opisovat jednotný text v neutrálním jazyce, to je celkem běžné. Na našich pohárových soutěžích jsou v řízeném tréninku například zařazovány nominační texty anglické. Prvním překvapením tedy bylo sdělení, že se bude psát v holandštině. Hlavní novinkou ovšem byla technika této „soutěže překvapení“: na jednom počítači měli psát dva soutěžící, každý jednou rukou!
Česko-maďarská dvojice Iveta Kolarovčeková a Somodi Boglárka se velmi rychle sehrála, předvedla dokonalý koncert a text zvládla bez chyby minutovou rychlostí 300 úhozů.
Sportovní zanícení dvou vicemistrů světa šedesátých let jsme demonstrovali s Franzem Sagerem pod názvem družstva „OPA DUO“. Bohužel marně jsme spoléhali na originální techniku psaní se zkříženýma rukama.
Konkurující dámská dvojice v kategorie pedagogů sice tempo vyvinula o něco nižší, ale rozdíl dvou chyb rozhodl v neprospěch dvojice dědů.
Další bezchybný koncert s maďarskými členkami družstva předvedla naše Petra Vintrlíková (na snímku uprostřed).
Než porota práce vyhodnotila, prohlédli si účastníci setkání historickou část Budapešti a navštívili Parlament. Petra s Ivetou u Rybářské bašty.
Hostitelé připraveni ke slavnostnímu vyhlášení výsledků. Zleva viceprezidentka Maďarského stenografického svazu Bersényi Ivánné, prezident svazu Kálmán Kalotay a hlavní organizátorky akce Anita Dobos a Csilla Hegedüs.
Vyhlášena nejlepší dvojice kategorie pedagogů, naše Helena Matoušková a Karla Klemens z Regensburgu.
Petra Vintrlíková s diplomem za šesté místo. Její výsledek: 4105 čistých. Celkově pátý Norbert Tribl dosáhl 4109. …
Absolutní vítězka soutěže s pohárem a věcnou cenou – Iveta Kolarovčeková. Soutěžit začala už v ZŠ Město Albrechtice, nyní reprezentuje OA a SZeŠ Bruntál. Vyhrála výkonem 4456 čistých před reprezentanty Maďarska: 2. Somodi Boglárka 4312, 3. Csupka Norbert 4312 (ale vyšší procento chyb), 4. Szücs Imre 4252.
Program byl završen společenským setkáním ve stylové restauraci „Středověk u sira Briana“. Skvělou a přebohatou kuchyni zpestřilo vystoupení dvou tanečnic:
Maďarské setkání bylo nesmírně intenzivní, do několika desítek hodin nakupilo stovky zážitků a vzpomínek. Naplněno neuvěřitelnou dávkou neformální srdečnosti a vstřícnosti vyslalo krásné poselství, jehož bohatství spočívá v oblasti emocí natolik, že snad jen s pocitem rozpaků je možno se pokusit ho převést do seskupení písmenek: „je dobré a důležité, že soutěžíme, bojujeme o trofeje, vyhlašujeme mistry; je lepší a důležitější, že se setkáváme a společně prožíváme radost už z faktu, že nám stojí za to cestovat spoustu kilometrů a v atmosféře vstřícnosti formulovat další společné plány, jejichž praktický užitečný dopad může být podmíněn stovkami pracovních hodin a mejlů, při nichž už budeme fyzicky vzdáleni, ale díky náboji z takového setkání schopni efektivně produkovat praktické směrovky i dláždění cest, vedoucích k hodnotám vyjadřovaným jinými než peněžními jednotkami.“
Naši maďarští přátelé a kolegové, (nejen) za toto poselství přijměte upřímné díky!
zav