zpět do 2. patraŠkola ZAV

Kyslík

Gustav byl ve škole trochu zlobivý, ale patřil k premiantům. Hodiny chemie přímo hltal. V otcově garáži si zbudoval malou chemickou laboratoř, v níž kromě jiného opakoval školní pokusy s elektrolýzou. Rád propočítával, na kolik vyjde gram kyslíku touto cestou vyrobený.

Myšlenka mu nedala spát. Vody je na světě moře a bez kyslíku člověk žít neumí.

Založil společnost, která sledovala kdejakou metodu, ovlivňující ovzduší a ihned se ji snažila napodobit a zdokonalit. Za několik vynálezů získala Gustavova společnost “O” peníze, které obratem investovala do přetahování odborníků z kyslíkové branže.

Ti vymýšleli další vynálezy a Gustavovi přinášeli stále větší zisky.

Zařízení studentské elektrolýzy z bývalé garážové laboratoře vítalo návštěvníky ústředního paláce společnosti “O” jako muzeální exponát.

Společnost “O” se šířila celým světem.

Nejvíce jí pomohl vývoj speciálního kuřiva: cigareta “O” byla nejen neškodná pro lidský organismus, ale ještě do něj vháněla tolik kyslíku, odebíraného z ovzduší, že se studenti snadněji učili, umělci násobili tvůrčí fantazii a sportovci překonávali rekordy.

Velkým komerčním úspěchem byl vynález spalovacího O-motoru. Do nádrže se lila voda, zvláštní proces z ní uvolňoval vodík, který se znovu slučoval s kyslíkem, odebíraným z okolního vzduchu a touto reakcí motor poháněl. O‑automobily se tiše řítily krajinou a místo jedovatých výfukových plynů ukapávaly neškodnou vodu. Za O-letadly nezůstával tmavý pruh, ale padalo pár kapek deště. “Naše letadla vracejí pouštím úrodu!”, tvrdila tehdy reklama společnosti “O”.

Gustavovi vynálezci v dalších verzích okruh pohonu uzavřeli: voda z O-aut ani O-letadel už neukapávala, ale byla znovu dočerpávána do palivové nádrže. Spotřebovával se pouze kyslík ze vzduchu.

Toho nebývalým rozmachem bezkonkurenční O-techniky rychle ubývalo. Lidé se začínali dusit.

V té době už Gustavova společnost “O” měla ohromné zásobníky čistého kyslíku k dispozici. Nově vyvinutá metoda vzdušného tunelu nahradila stavebně nákladné kyslíkovody. Kdokoli si za nevelký peníz od společnosti “O” mohl kyslík objednat.

Vynález vzdušného tunelu umožnil vyvinout vzdušnou oponu. Bohatí jednotlivci si zařizovali celé ostrovy, po jejichž obvodu jim společnost “O” vzdušnou oponu postavila. Ostrovní kyslík pak přestal unikat do okolního ovzduší, čas od času ale otvorem pro vzdušný tunel bylo možno do prostoru uvnitř vzdušné opony načerpat kyslík nový. Vše kontrolovaly počítače, dodávky byly automatizovány, cena paušální.

Lidé mimo kyslíkové ostrovy začali proti Gustavovým projektům protestovat. Společnost “O” odpověděla obrovskými finančními příspěvky nemocnicím, zvláště jejich plicním oddělením. Bezplatně jim také posílala kyslíkové zásoby, vracela zdraví tisícům lidí. Gustav založil na mnoha místech zeměkoule sanatoria, perfektně vybavená nejmodernější vzduchovou oponou a pravidelně s významnými slevami zásobovaná vzdušnými tunely kyslíkem.

Protesty proti společnosti “O” přesto neustávaly, třebaže komentátoři mohutné O-televizní sítě poukazovali na dvojí morálku těch, kteří proti "O" nadávají, ale bez Gustavovy podpory zdravotnictví by už ani nebyli mezi živými.

Obrovské billboardy na vnější straně kyslíkových opon ukazovaly růžolící lidi, prohánějící se v prostorných prosklených O-mobilech. Usmívali se a kouřili kyslíkové cigarety.

Některé země nezbytnost vzduchových opon coby historického požadavku doby odmítaly. I když Světové O-fórum upozorňovalo na nezbytnost držet krok s moderním vývojem, představitelé těchto zemí tvrdili, že jejich kapitál jen s bídou stačí na nezbytný vlastní vývoj vědy. Došlo to tak daleko, že zakázaly dovoz kyslíkových cigaret a začaly na velkých plochách pěstovat tabák a vědomě tak nikotinovou závislostí konkurovat touze po O-cigaretách z dovozu.

Brzy ale do těchto zaostalých zemí začaly kyslíkové cigarety dodávat četné pašerácké gangy. Organizace moderních národů zvláštní rezolucí pašeráctví ostře odsoudila a nechala vycvičit protipašerácké oddíly. Díky podpoře společnosti "O" přitom ušetřila obrovské peníze, protože speciální kyslíkové cigarety agentům umožnily zkrátit dobu výcviku na pětinu.

Komanda OMN pak v několika rychlých akcích pašerácké stezky dostala plně pod kontrolu. Svět se o tomto úspěchu dozvídal postupně, aby pochopil zdánlivě polovičaté řešení: protipašerácké oddíly OMN totiž kyslíkové cigarety nechávaly dál putovat pašeráckými stezkami, ale zato zcela paralyzovaly pokus "nikotinových" zemí dodávat do moderního světa zdraví škodlivé cigarety vlastní výroby!

Vynálezci společnosti “O” mezitím kyslíkové cigarety opět významně vylepšili. Vdechováním okysličené směsi se do mozku moderního O-kuřáka začínaly dostávat regenerační prvky celých paměťových bloků lidského mozku. U společnosti “O” bylo možno objednat speciální cigarety, které nevyužité místo lidské mozkové kůry postupně zaplnily daty podle vlastního výběru z denně aktualizovaného katalogu.

Zvláštní oddělení společnosti “O” analyzovalo stále masovější objednávky a do legálně dodávaných i pašovaných zásilek kyslíkových cigaret přidávalo speciální složky i bez vědomí O-kuřáků.

V přísně tajném projektu s pracovním názvem "Delete" nechal prozřetelný Gustav vyvinout i trestnou přísadu. Bylo jí potřeba poměrně brzy.

Vedoucí expedice společnosti “O” totiž buď z žertu, nebo trestuhodným opomenutím, způsobil, že v rámci humanitární pomoci jedné poblouzněné a nedostatkem kyslíku polootrávené sektě v Jižní Americe byly dodány kyslíkové cigarety s koncentrovanou dávkou podpory programátorského myšlení. Když se prostřednictvím globální sítě kyslíkonetu (vzdušné koridory pro kyslík mezitím uměly dopravovat informace) přihlásili tito blouznivci do programátorské soutěže společností “O” sponzorované, obsadili v ní několik předních míst. Následovala obligátní zásilka paušálních dodávek kyslíku a nabídka lukrativního zaměstnání u společnosti “O”. Poblouzněnci kyslík přijali, ale místo vděku za skvělou nabídku začali vyvíjet vlastní programy společnosti “O” konkurující.

Takže Gustav - ač nerad - zajistil, aby kyslíkovou cigaretu s trestnou substancí vykouřil jak vedoucí expedice, tak programátorská sekta. Všichni výrazným způsobem brzy ztratili kombinační schopnosti.

S potrestaným bývalým vedoucím expedice se Gustav setkal až při procesu, který pod nátlakem několika desítek zemí svolal mezinárodní soudní tribunál. Tam se bývalý vedoucí expedice společnosti “O” měl stát korunním svědkem obžaloby. Ve výpovědi se ale neustále pletl, jeho údaje si odporovaly. Tribunál usoudil, že nikdy ve společnosti “O” ani nepracoval a stal se pouze mluvčím oněch jihoamerických poblouzněnců.

Přesto soud zakázal cokoli do kyslíkových cigaret přidávat.

Gustav se marně snažil vysvětlit, jak se jeho společnost o lidstvo už zasloužila a že jakékoli omezení její činnosti další moderní vývoj lidstva jen zkomplikuje. Proti rozsudku se na místě odvolal, čímž O-kuřákům umožnil aspoň do dalšího procesu oblíbené značky O-cigaret vychutnávat.

Jen jednomu z televizních štábů unikl do vysílání záběr, ve kterém soudci odkládají taláry a vzájemně si nabízejí cigarety z krabiček ve tvaru “O”.

zav

Přečteno 2175x.
rok 2004
výtah
© 2019 ZAV | grafika: Adam Hadraba | webmaster: Miloš Černilovský