České družstvo zvítězilo v Budapešti

V dopoledních hodinách 2. července 2014 jsme se s Karin Cieslarovou a Klárou Pohlovou vypravily na oficiální přátelskou soutěž do hlavního města Maďarska Budapešti, kde mělo proběhnout velké utkání „nejlepších z nejlepších“. Velkoryse jsme všechny tři vypustily trénink a místo toho jsme se rozhodly připravovat se raději psychicky. Po milém zahájení, na kterém nám hoši a slečny z Maďarska svými typickými kroji a tradičními tanci ukázali, jak se to u nich dělá, jsme byly poctěny večeří ve školní jídelně pořádající školy. Posléze jsme se rozhodly pro trochu turistiky a společně s krajany jsme se vypravili na tour de Dunaj, při níž jsme si vyslechli poučný výklad o místních pamětihodnostech v maďarštině.

Středeční ráno všichni soutěžící započali bohatou snídaní v našem krásném hotelu Sissi a poté přípravou na samotnou soutěž. Rozděleni do dvou skupin a místností, měl každý spoustu možností se družit a udělat si nové zahraniční přátele nebo nepřátele. Soutěžní zápolení proběhlo v nezvyklém stylu, neboť každý účastník psal ve svém rodném jazyce, takže se po skončení dvou desetiminutových opisů učebnou rozléhaly výkřiky spokojenosti či rozčarování v maďarštině, němčině, slovenštině, holandštině, francouzštině a češtině.

Odpoledne nám bylo zpestřeno organizovaným výletem k nejvýznamnějším maďarským pamětihodnostem. Jazykově zkušený místní učitel Laszlo nám vyprávěl nejdůležitější informace a fakta a sami jsme navštívili například Halászbástya nebo Hösök tere čili tzv. Rybářskou baštu či náměstí hrdinů, zatímco na nás po celou dobu dohlížela majestátní Szabadság-Szobor, taková maďarská socha svobody. Večer už potom každý strávil po svém: družením se, opětovnou návštěvou břehu Dunaje, párty na hotelovém balkoně.

Páteční dopoledne bylo věnováno návštěvě maďarského parlamentu. Výklad sice nebyl v žádném pro náš tým známém jazyce, i přesto jsme ale asi hodinu a půl „ach-ali“ nad nádhernou architekturou, bohatou výzdobou a jedno velké „ach“ leckomu neuniklo ani při prohlídce výbavy každého, kdo se na půdu parlamentu odvážil vstoupit, podobné důkladným prohlídkám v letištních halách.

Slavnostní vyhlášení výsledků bylo naplánováno přesně na 14:00 téhož dne. Poctivá a dochvilná hlavní organizátorka soutěže Anita Dobos nezačala s vyhlašováním ani o minutu později, proto část soutěžících, zvyklých na obvyklé organizační problémy, dorazila až v průběhu.

Vyhlašování probíhalo metodou součtu jednotlivých výsledků, kdy nejvyššího a tedy doslova zlatého skóre dosáhla soutěžící od té chvíle tak trochu neoblíbená – Karolína Foukalová, tedy já. Druhou příčku obsadil slovenský soutěžící Branislav Beňovič a bronz putoval k favorizovanému rakouskému zástupci Stefanu Schettovi, který jen o kousek unikl čtvrté Karin Cieslarové. Naše družstvo uzavřela Klára Pohlová se svým krásným pátým místem. Česká republika zvítězila i v soutěži družstev, zanechávajíce za sebou opět Slovensko a Maďarsko. Ocenění přijali medaile, v duchu zabroukali nahlas hrající hymnu své země a vydali se relaxovat, nebo – jako v našem případě – na lov suvenýrů. Jdouce kolem dech beroucího Dunaje, prohlédly jsme si mimo jiné i místo konání příštího mistrovství světa ve zpracování textů – Corvinus University. Maďarskou paprikou, čabajskou klobásou a dalšími drobnostmi jsme se vybavily na místním tržišti a potom už jsme opět vyrazily – tři Češky doprovázeny novou belgickou kamarádkou – na hotel přichystat se na „to velké finále“.

Závěrečná a rozlučková večeře se konala na nádherné lodi Columbus, z níž jsme měli překrásný výhled na Dunaj a památky. Ocenili jsme výtečné tříchodové menu složené z tradiční gulášové polévky, pečené kachny s červeným zelím a meruňkového štrúdlu s vanilkovým krémem i dva kupony na pití dle vlastního výběru, takže se mohl každý rozhodnout, zda zkusí místní pivo nebo třeba džus.

Nejen my s „bratry Slováky“ jsme po celou dobu večeře vytvářeli všelijaké „selfie“ fotografie a pro obšťastnění všech zúčastněných a pro extra kupon na pití jsme společně s Karin zapěly starou dobrou Škodu lásky v maďarském podání. Rozloučivše se s organizátory, vydaly jsme se s dámami na hotelový pokoj, kde jsme ještě několik desítek minut rozjímaly a družily se.

Poté, co se po finální snídani celý náš manschaft sbalil, jsme v doprovodu našich skvělých „náhradních rodičů“ Helenky a Jaroslava Zaviačičových vyrazili vstříc (každý svému) domovu, sladkému domovu.

Myslím, že můžu mluvit za všechny, když napíšu, že jsme si výlet ohromně užili a přivezli jsme si domů nejen klobásu a papriku, ale i spousta krásných zážitků, nových přátelství a kontaktů a samozřejmě nezapomenutelné vzpomínky na kouzelnou Budapešť a báječné maďarské organizátory.

Co dodat závěrem? Snad už jen: tak za rok na shledanou v Budapešti!

Z vlaku za tým K&K&K
Karolína Foukalová (s dohledem Karin Cieslarové)

Foto: ZAVi a Klára Pohlová

Výsledkové listiny

Zaujal tě článek? Sdílej.

Související články