zpět do 3. patraŠkola ZAV

MS Paříž 2011

Ve dnech 10.–16. července 2011 proběhl v Paříži 48. kongres světové federace INTERSTENO a v jeho rámci pak tradiční mistrovství světa v záznamu a zpracování textu psaného i mluveného. V tomto tisíciletí si vždy reprezentanti České republiky domů odváželi největší počet medailí. V Paříži jich získali ... ale ne, nepředbíhejme, zisku medailí předcházela dlouhá cesta.
Národní skupinu ČR v Intersteno zastupuje Interinfo ČR (www.interinfo.org), ještě v roce 2007 společně s osobní účastí členů Českého těsnopisného spolku (letos se bohužel členové ČTS soutěžních klání ani kongresu nemohli zúčastnit). Metodické a odborné vedení přípravy českých reprezentantů hlavních soutěží zajišťuje už téměř dvacet let Internetová škola ZAV. Pro účastníky tréninků bezplatně, školy se zavedenou výukou ZAV každoročně na tyto náklady přispívají. Přímé dotace na náklady tréninkových soustředění i účast na mezinárodních soutěžích poskytuje Interinfo ČR, u světových šampionátů obvykle i MŠMT.
Už na jaře letošního roku se museli soutěžící nominovat a rozhodnout, zda i letos budou hájit české barvy. Po téměř 90 účastnících minulého MS v Pekingu jsme se obávali výrazného snížení počtu reprezentantů, ale naštěstí početné zdravé jádro zůstalo i bez vůně exotických dálek našemu sportu věrné. Přátelství, které mnoho soutěžících vzájemně pojí, je silnou motivací. Z objektivních důvodů se však nemohli zúčastnit mnozí favorité – například Miloš Černilovský odjíždí na tři roky studovat na Tchaj-wan, Petře Kinclové kolidovalo MS s promocí, Šárka Bicanová se nezúčastnila z pracovních důvodů, Libor Hais, Václav Mikula i Lucie Ševcovicová již soutěžení k naší velké lítosti zanechali. Já už jsem soutěžení také pověsila na hřebík a i když bych ještě někdy měla chuť zlepšit svůj světový rekord z Říma 2003, tak by moje rozhodování muselo být buď vedoucí hlavní soutěže v jury, nebo soutěžící. Od roku 2007 vyhrává to druhé, práce na tvorbě předloh a organizaci soutěží mě velmi baví a naplňuje. Už při prvních setkáních se v Paříži naši největší sportovní konkurenti z Turecka a Německa na aktuální složení českého družstva vyptávali a jen těžko skrývali radost ze zprávy, že do metropole nad Seinou mnoho skvělých Čechů nedorazilo.
Finanční náročnost Paříže oproti Pekingu byla sice nižší, ale výrazně podražily poplatky. Letenky se díky silnému konkurenčnímu boji leteckých společností a mravenčí rezervační práci podařilo zajistit v průměru na jednoho účastníka za 2 500 Kč, což je méně, než by stál autobus. Cena za ubytování byla přijatelná díky hotelu ETAP, který zajistila naše průvodkyně paní Alena Dobešová z Valašského Meziříčí, radami pomáhalo i české velvyslanectví v Paříži. Paní průvodkyně však ze zdravotních důvodů nemohla odcestovat, což se ukázalo jako osudové ve chvíli, kdy v hotelu popletli počty a termíny rezervovaných pokojů. Navíc přestala platit původní informace, že všechny pokoje jsou třílůžkové a je jedno, zda v nich bydlí jeden, dva nebo tři lidé. Pokoje byly členěny na dvou- a třílůžkové. ETAP modernizoval, zavedl centrálně řízenou klimatizaci a větrání (bez možnosti regulace na pokojích, včetně zákazu otevírat okna – odmontované kličky pro technicky zdatné hosty sice nemusely být překážkou větrání přetopených místností, ale za cenu rizika úhrady garance za případné škody ve výši 15 €). Od pátku do neděle jsme tak každý den řešili na recepci problém, kam ubytovat další přijíždějící účastníky s plánovaným pobytem ve třílůžkových pokojích, ve kterých mezitím už třetí lůžko k dispozici nebylo. Díky telefonátům paní Dobešové v její brilantní francouzštině a možnosti jednat s jedním z velmi vstřícných recepčních – Sébastienem – v němčině a vzácně s některými dalšími v angličtině jsme nakonec svou postel našli v přeplněném hotelu úplně všichni. Nutno podotknout, že hotelové pokoje neoplývaly přebytečným prostorem, ale byly zánovní, čisté a účelně vybavené.
My s Jaroslavem Zaviačičem jsme do Paříže přiletěli už ve čtvrtek 7. července a hned jsme se pustili do práce. Jaroslav coby viceprezident INTERSTENO se kvůli nepřítomnosti dosavadního prezidenta Giana Paola Trivulzia (vážné rodinné důvody) musel ujmout řízení schůzí a jednání, já pak přípravy soutěží. V hotelu FIAP, kde probíhaly s výjimkou sálových soutěží úplně všechny akce, jednání, soutěže i vyhodnocování, však ještě nebyly místnosti k dispozici. Na místě již vládla značná nervozita, dlouhý seznam problémů čekal na řešení. FIAP je zařízení obdobné ETAPu, jen o něco dražší a více specializované na kongresy. My si ovšem vychutnávali možnost bezplatného internetového připojení i na pokojích. - V pátek jsme bohužel ještě s německou kolegyní Waltraut Dierks, vedoucí soutěže v korektuře textu, neměly k dispozici svou pracovnu, takže jsme provizorně chystaly společně naše soutěže v blízké škole, v níž vyučuje jeden z hlavních organizátorů letošního kongresu a MS Jean-Charles Le Masson. Začaly jsme pracovat v 8 hodin ráno, ale už v 9 hodin nás přísný školník z objektu vykazoval. Nejdřív jsme se domnívaly, že nás jde upozornit na možnost pracovat jen do 21 hodin, ale opravdu myslel devátou hodinu ranní. Na přímluvu prezidentky jury Georgette Sante nás nechal pracovat "až" do 12 hodin, takže jsme stačily připravit všechny předlohy a formuláře do obálek, nakopírovat na flashky podklady pro korekturu a vše převézt do Cité Universitaire, kde se odehrávaly sálové soutěže. Páteční odpoledne bylo vyhrazeno přípravě soutěžního sálu, v němž byly zatím jen bez ladu a skladu nahrnuty stoly a židle. Díky obětavé práci manžela Geo Sante Josepha a čtyř asistentů z řad studentů byly v pátek stoly na svých místech, řádně polepeny soutěžními čísly a jmény závodníků i disciplín. Sál bylo nutno připravit v pátek, protože v sobotu se na univerzitě nepracuje a nebyl nikdo, kdo by nás dovnitř pustil.
Během pátku se do Paříže sjížděli první čeští soutěžící, ať už samostatně nebo s rodiči i vyučujícími, protože v sobotu, ještě před oficiálním zahájením, byla zařazena soutěž ve vícejazyčném těsnopisu. V sobotu ráno už byla ze soutěžních místností slyšet ruština, latina a francouzština, kolem oběda následovala němčina a poté početně obsazená slovenština a angličtina (ta se podařila až napotřetí, neboť první dva diktáty pojednávaly obsahově o tradičních italských rodinách výrobců violoncell, a to včetně vlastních jmen, která soutěžící nemohli znát, proto byl narychlo připraven úplně nový diktát a živě jej oddiktovala Američanka Teri Gaudet), k večeru ještě našli tři soutěžící sílu na diktát španělský. Slovenština je nám velmi blízká, takže pouze jedna práce byla vyřazena, ovšem angličtinu zachytili jen Ondřej Kanta a Tomáš Portych, němčinu Ondřej Kanta a Petr Hais, španělštinu z našich jediná Karin Cieslarová. Celkově byl v této disciplíně za ČR nejúspěšnější Ondřej Kanta (mateřština + 3 jazyky). Vícejazyčnou soutěž podle očekávání zvítězil prof. Boris Neubauer se svou mateřskou němčinou a sedmi jazyky k tomu. V Praze před čtyřmi lety jich zvládl vedle němčiny 16! Letos neměl mnoho času na trénink, přesto je jeho výkon fantastický. Český, ruský a esperantský diktát pro vícejazyčný těsnopis připravili kolegové z Českého těsnopisného spolku, Ludmila Nováková a Eva Macounová.
Hned po těchto prvních soutěžích odjeli mnozí reprezentanti navštívit největší lákadlo metropole nad Seinou – Eiffelovu věž.
Nedělní dopoledne měli soutěžící volné, někteří je využili k tréninku, jiní k prohlídce památek, další k registraci v hotelu FIAP. Poslední část naší výpravy teprve přicestovala. Registrace proběhla relativně bez problémů, všichni si vyzvedli své kongresové karty, trička s logem sponzora i turistické tašky s nápisem PARIS. Odpoledne byl na řadě slavnostní zahajovací ceremoniál, v různých verzích a mutacích programu uváděný ve 14 hodin. Šeptalo se však, že zahájení začne mezi 14.–15. hodinou. A než se všichni sejdou, budou si moci ve foyer nenásilně prohlédnout stánky sponzorů a vystavovatelů. Česká skupina dorazila vzorně ještě před čtrnáctou hodinou a orientovala se hlavně podle davů známých z jiných zemí, s nimiž jsme se rádi vítali. Avizované stánky nebylo vidět. Až s nemalým zpožděním se začali vynořovat jedinci s trubkami a různými dalšími pomůckami ke stavbě stánků a tyto teprve začaly v již hustém davu účastníků vznikat. Nu což, my se hlavně těšili, že v 15 hodin bude otevřen sál Adenauer pro slavnostní zahájení. Zpoždění narůstalo, ve vydýchaném vzduchu a značném horku slabší jedinci i omdlévali. Slavnostní zahájení skutečně začalo, až když do 16. hodiny mnoho času nechybělo. Ve velkém stylu, možná až příliš dlouhé. Na úvod do sálu přitančily rozverné kankánové tanečnice v barvách francouzské trikolory. Nebály se na ctěné publikum široce usmívat, vystrkovat svá pozadí a ukazovat pupíky. Strhující ukázka noční Paříže byla úspěšným odškodněním za dlouhé čekání. Poté promluvila prezidentka Intersteno France Jacqueline-Bertin Mahieux, se svým typickým úsměvem a francouzským šarmem všechny účastníky srdečně přivítala. Následovaly další tanečky a pak oficiální zahajovací formule, kterou pronesl Jaroslav Zaviačič poté, co zavzpomínal na svůj start na předchozím MS v Paříži v roce 1965. Tehdy se organizátorům nepodařilo zajistit kvalitní nábytek do soutěžního sálu, ale urychleně zaimprovizovali a účastníkům dovolili vzít si z univerzitní knihovny "pod zadeček" potřebný počet centimetrů vzácných tiskovin.
Z předem připraveného videa pozdravil účastníky nepřítomný Gian Paolo Trivulzio, vyzdvihl zejména odbornou část INTERSTENO. Poté jsme se opět potěšili další taneční skupinou a začala tradiční Racine-show, pozdrav představitelů jednotlivých zemí v jejich rodném jazyce a zamávání státní vlajkou. Jen někteří ambiciózní účastníci se buď svůj mateřský jazyk styděli či tradici tohoto prvku zahájení nepochopili a promluvili v jazyce francouzském či anglickém. Po slavnostním zahájení proběhla jen částečně přínosná instruktáž účastníků, následně pak členů jury. Pak se už většina odebrala do hotelu, aby byla fit na pondělní soutěže.
Čeští účastníci byli zařazeni v sálových soutěžích až ve druhé skupině, takže si mohli přispat. Teprve v 10:50 h startovala jejich první soutěž, wordprocessing. Role pomocníků jury, dohlížejících na jednotlivé řady stolků se za ČR ujali manželé Absolonovi, Cieslarovi, Vráblíkovi, Milan Musil st. a Eva Lošťáková. Soutěžící od nich i od dalších rozhodčích obdrželi soutěžní zadání, která si mohli 15 minut pročítat. Zdálo se, že se rodí problém s čínskou výpravou: někteří evropští soutěžící upozorňovali, že několik soutěžících z Číny už v těchto 15 minutách, kdy se nesmí na klávesnici sahat, začali pracovat. Následovalo 90 minut perné práce, po níž si soutěžící pochvalovali, že letos bylo zadání relativně jednoduché, do češtiny je adaptoval zkušený nestartující reprezentant Miloš Černilovský.
Po přestávce následovala soutěž v opisu textu, po další pak korektura. Opis se obešel bez komplikací, všichni soutěžící respektovali reglement, nikdo nezačal pracovat před soutěžním hvizdem. Po půlhodinovce bylo však v místnosti nedýchatelno, a tak se otevřela okna k načerpání čerstvého vzduchu. Ten do místnosti příjemně proudil, okna zůstala otevřena i na korekturu. Jenže během soutěže začaly některým odlétávat jednotlivé listy předlohy. V přátelském duchu se ale vše vyjasnilo, jen porota měla práci navíc, protože prokazatelně scházející část práce odpovídající nezaviněně odvanutým stránkám předlohy nebyla evidována jako chybná.
Mezitím jsme již s Robertem Sigmundem zpracovávali soutěžní práce z první vlny soutěže, členili je podle jednotlivých jazyků a připravovali vyhodnocovací program ZAV-JURY, který se již od roku 1998 na šampionátech osvědčuje jako neocenitelný pomocník a úspora času. Když soutěžící dokončili korekturu, museli se rychle přesunout do hotelu FIAP a tam zvládnout čtvrtou a poslední soutěž tohoto dne, korespondenci a protokolování (nově anglicky nazvanou Summary Reporting). Zmatky při honu na volné místnosti byly značné, nikdo přesně nevěděl, v které místnosti má pracovat. A když už konečně nějakou našel, zpravidla nebyla vybavena dostatečným počtem elektrických zásuvek nebo byly odpojené reproduktory, atd. Naštěstí v naší výpravě byli technicky zdatní muži, díky nimž se veškerou techniku pro zdárný průběh soutěže nakonec podařilo zajistit a zapojit. Vedení soutěže v jednotlivých místnostech se ujali Ladislav Novák, Jaroslav Zaviačič a Renáta Drábová, vedoucí oddělení STÚ/NÚOV, která následně vedla náročné vyhodnocení této soutěže. Na pomoc si přibrala Karin Solnou, Taťánu Kurečkovou, Janu Fraňkovou a Šárku Šťastnou.
V úterý přišly na řadu poslední dvě soutěže – klasický diktát zvyšující se rychlostí (v angličtině Speech Capturing, u nás zkráceně nazývaný C-B-A podle tří pětiminutových částí) a Real Time Competition, do češtiny překládanou poněkud kostrbatě jako záznam textu v reálném čase. Opět vyvstaly nemalé potíže při hledání soutěžních místností a potřebou dovybavit je technickým zázemím, ale podařilo se a z nahrávek se začaly linout hlasy diktujících z jednotlivých národních skupin; za nás se této odpovědné a náročné práce ujal Jaroslav, na jehož hlas a styl jsou soutěžící zvyklí i z tréninkových soustředění a národních soutěží. Odpoledne patřilo vyhodnocování těsnopisných soutěží, na vyhodnocení korektury, opisu a wordprocessingu se pilně pracovalo již od rána. Zde již k žádným problémům nedošlo, a tak se postupně rodily výsledkové listiny a soutěžící si mohli ve středu na internetu zkontrolovat své výsledky. Tato možnost je výbornou novinkou posledních dvou šampionátů, výrazně snížila počet reklamací a nepříjemností po vyhlášení výsledků, kdy už prakticky nic nelze ovlivnit. Chyby se samozřejmě mohou stát, a tak si každý může přečíst, kolik úhozů, korektur, slabik či bodů v té které disciplíně měl, a pokud se domnívá, že by jeho výkon měl vypadat jinak, má možnost ihned kontaktovat jury, na svou práci s vyznačenými chybami se případně podívat a předejít tak pozdějšímu rozčarování a zklamání při vyhlášení výsledků.
Ve čtvrtek organizátoři nabídli mladým účastníkům do 26 let tradiční Den mladých. Z ČR se zúčastnila celá řada tří- až pětičlenných družstev, která na přání organizátorů naši mladí vytvořili a zaregistrovali se. Vrátili se poněkud zklamaní – po hledaných medailonech arago našli jen díry v zemi (zřejmě je před nimi našli turisté, zalíbily se jim, tak si je vzali), mnoho instrukcí bylo ve francouzštině, které většina účastníků nerozuměla, ale nejhorší bylo, že když se po poctivém celodenním hledání indicií dostavila družstva na místo vyhodnocení, nikdo z organizátorů tam již nebyl. Některá družstva cestou organizátory potkala a ti se jich prý dokonce sami ptali na cestu.
Na pátek jsme se všichni moc a moc těšili, vyhlášení výsledků je vždy odměnou za dvouletou pilnou práci jak pro soutěžící, tak pro jejich učitele, trenéry, rodiče i nás oba. Dopoledne ještě probíhalo zasedání centrální rady INTERSTENO a následně plenární schůze. Českou republiku, která má v plénu 7 hlasů, zastupovali kromě nás dvou Renáta Drábová, Lubomír Cieslar, Jiří Absolon, Milan Musil st. a Josef Vráblík. Jaroslav Zaviačič byl opět zvolen viceprezidentem, ke svým 81 hlasům na tuto funkci dostal ještě dalších 26 na prezidenta, na kterého ale nekandidoval. Prezidentem byl na doporučení Centrální rady zvolen opět Ital, Fausto Ramondelli. Účastníci plenárního zasedání zhlédli také velmi zdařilou prezentaci místa příštího konání šampionátu v roce 2013 – belgického Gentu. Mistrovství se snad tentokrát obejde bez větších komplikací, když hlavními organizátory budou zkušený Danny Devriendt, Jaroslavem plenárku řídícím označený jako "Mistr INTERSTENO", a Georgette Sante, znovuzvolená pečlivá a jazykově vybavená prezidentka jury. Místo konání na rok 2015 zatím není vyjasněno, kandidáti jsou již tři – USA, Turecko a Německo (New York, Istanbul, Stuttgart či Berlín). Na podzim 2012 jménem našeho národního sdružení Interinfo ČR přivítáme pravidelné zasedání Centrální rady INTERSTENO a sekce parlamentních stenografů v Praze.
Po plenární schůzi jsme se odebrali zpět do našeho hotelu a jali se chystat na vyhlášení výsledků, avizované na webových stránkách světové organizace INTERSTENO na 16:30 h. Vycházeli jsme z programu na stránkách, který jsme (v té chvíli ještě netušíce, že mylně) považovali za závazný, neboť ten jediný je možné flexibilně aktualizovat. O stejném čase zahájení byla informována i česká ambasáda. V 15:15 h jsme ve skvělé náladě vyrazili na zahájení do pařížské radnice, abychom vymydlení, nastrojení a včas – krátce před 16:30 h – na slavnostní ceremoniál dorazili. V legraci jsme si ještě říkali, že na tomto kongresu s neustálými zpožděními se vyhlašovat začne někdy v 17 hodin. Dorazili jsme přeplněným metrem do stanice Hotel De Ville, vystoupili a kráčeli na radnici. Nikde ani zmínka o INTERSTENO, žádná směrovka či nápis. Po chvíli zmatků jsme přeci jen našli příslušný vchod a začali se jeden po druhém podrobovat bezpečnostní kontrole podobné vstupu na letiště. Po cestě nám předtím dvakrát někdo telefonoval, zřejmě Danny Devriendt, ale bohužel v metru nebylo rozumět ani slovo. Byla jsem trochu zneklidněná, co se děje, a tak jsem jako první vyběhla nahoru do sálu. Už na schodech mi bylo divné, že slyším do mikrofonu mluvit prezidentku jury Geo Sante a na pozadí hrát "znělku vítězů". Když jsem vstoupila do sálu a na plátně viděla grafiku stupňů vítězů s nápisem Axel Moerman, Karolína Foukalová a Ilyas Pamukcu, krve by se ve mně nedořezal. Vyhlášení výsledků bylo v plném proudu a naši teprve dole pečlivě po jednom prověřováni, zda do historické budovy nepronášejí samopaly či trhaviny. V tu chvíli jsem nedokázala udržet emoce na uzdě a ze sálu odešla, za což se všem zúčastněným zpětně omlouvám. Byla to pro mě pověstná poslední kapka, kvůli níž přetekl pohár. Týden naplněný stresem a každodenní mnohahodinovou prací měl skončit bez našich. Vím, co pro úspěšného soutěžícího znamená vyhlášení výsledků, vím, že je to v našich disciplínách jediná odměna za dvouletou dřinu. A o tu naši závodníci právě přicházeli ... Vyhlášení soutěže opis textu, za kterou odpovídám, se k mé velké radosti ujal Jaroslav Zaviačič a aspoň něco se podařilo zachránit, byť o vyhlášení letošního ročníku internetové soutěže byli naši ochuzeni. Musela jsem jít situaci "rozdýchat" k Seině, cestou jsem potkala ještě řadu účastníků z mnoha zemí včetně velké skupiny Číňanů, kteří měli stejný problém jako my, o změně času vyhlášení nevěděli. Informace se dostala jen těm, kteří bydleli v hotelu FIAP, německá skupina bydlící v jiném hotelu na změnu přišla jen náhodou a stihla ještě včas reagovat. Vrátili jsme se i s Jaroslavem až po skončení ceremoniálu, trapas byl o to větší, že na vyhlášení v původním čase dorazil i tiskový atašé českého velvyslanectví. Soutěžící nás však příliš vesele nevítali, sdělovali nám, že nebyli vyhlášeni žákovští medailisté v několika soutěžích. A tak opět začalo velké dohadování a zjišťování, v čem je problém. Letos poprvé bylo doslovně a striktně aplikováno pravidlo minimálního výkonu na udělení titulu mistra světa a medaile, které bohužel v reglementu skutečně zakotveno je. Ovšem již osm let, teprve letos bylo takto přísně použito. Až příliš přísně, minimálně mohli být tito účastníci pozváni na pódium, předán jim diplom a z obecenstva mohl zaznít potlesk, alespoň z motivačních důvodů. Kromě toho například pro udělení medaile v Real Time Competition je minimálním požadavkem bez ohledu na věkové kategorie zvládnutí celého diktátu 8 minut, což je pro žáky, ale i pro juniory, zcela iluzorní. Do nového reglementu pro Gent budeme v kooperaci s Německem navrhovat změnu tohoto pravidla. Určitě se shodneme v tom, že na titul mistra světa musí soutěžící předvést skvělý výkon, ale na druhé straně – dovedeno ad absurdum – by při slabším mistrovství vůbec nemuselo k vyhlašování dojít, pokud by v žádné z kategorií nebylo minima na prvních třech místech dosaženo.
Vyznění komentáře by ale nemělo být smutné. Ve chvílích největšího smutku z průběhu vyhlášení přistoupil k Jaroslavovi Jakub Vráblík se slovy: "Usmívej se, vždyť jsme zase vyhráli!" – Na stupních vítězů – dříve medailové pozice – stanuli Češi 44krát, a to bez internetové soutěže. To je obrovský úspěch, všem patří velká gratulace a poděkování. Nejen jim, ale také jejich učitelům, kteří je připravili, rodičům, kteří je podporovali, osvíceným ředitelům škol, kteří psaní na klávesnici zařazují do svých ŠVP.
Nejúspěšnější jsme byli v kombinaci, takzvaném víceboji, kde jsme ve všech třech věkových kategoriích získali všechna tři první místa. Praktiky vyhrál Petr Hais (OA Heroldovy sady Praha), juniory Karin Cieslarová (Gymnázium Karviná) a žáky Karolína Foukalová (Gymnázium Rožnov pod Radhoštěm). Značný úspěch jsme zaznamenali i v korektuře textu. Mezi praktiky se strhl velký boj mezi Petrou Vintrlíkovou (LF UP Olomouc) a Petrem Haisem. Petra díky vyšší přesnosti získala zlato, Petr stříbro, bronz putuje do Německa za Peterem Dudziakem. Juniorské zlato patřilo výborné německé soutěžící Annemarie Mersch, stříbro Davidu Křenkovi (OA Valašské Meziříčí) a o bronz se podělili dva studenti hustopečského Gymnázia – Michal Růžička a Jakub Zimolka úplně stejným bodovým ziskem. V kategorii žáků kraloval nováček Petr Hendrych (ZŠ Šrámkova Opava) fantastickým výkonem 196 korektur s pouhými 4 chybami. Stříbro si odváží Milan Musil (ZŠ Město Albrechtice) a bronz Aneta Urbanová (ZŠ Pod Skalkou Rožnov pod Radhoštěm).
V těsnopisu C-B-A byla letos kupodivu separátní výsledková listina pro soutěžící využívající standardní klávesnici. Pro nás je toto rozdělení výhodné, neboť po pekingském náporu 25 Číňanů z prvních třiceti míst (naše jazyky jsou s jazyky tonálními velmi obtížně srovnatelné) ztráceli soutěžící z jiných států motivaci se vůbec účastnit. Mezi praktiky tak zvítězil Ondřej Kanta (VŠE Praha) s osmi minutami a 20 trestnými body; stejný počet minut, ale 34 trestných bodů měl na stříbrné pozici Petr Hais. Třetí skončil Ital Federico Mastellari. Juniorské listině dominovala Karin Cieslarová s 6 minutami následovaná Lubošem Beranem (OA Chotěboř) a Barborou Stejskalovou (Gymnázium Rožnov, předloňská absolventka ZŠ Pod Skalkou v Rožnově pod Radhoštěm a stejně jako Aneta Urbanová odchovankyně paní ředitelky Zuzany Absolonové), žákovské zlato si vybojoval zaslouženě Milan Musil s pěti minutami a pouhými 9 trestnými body, následovaný Karolínou Foukalovou (5 minut, 25 tr. bodů) a Anetou Urbanovou (3 minuty, 9 tr. bodů). O tom, jak Milan "protančil" svou medaili, si můžete přečíst zde.
V Real Time Competition byli nejúspěšnější žáci, zlato (byť jen pomyslné, skutečnou medaili vzhledem k výše uvedené interpretaci reglementu nedostala) si vybojovala Karolína Foukalová, bronz Milan Musil. Mezi juniory byla nejlepší pátá Karin Cieslarová, mezi praktiky sedmnáctý Petr Hais.
V náročné soutěži wordprocessing vyhrál v soutěži praktiků Lukáš Adámek, když porazil zkušené německé borce Stefanii Wiele a Thomase Wippela. V první desítce se pak ještě umístilo 6 našich soutěžících, neoblíbenou "bramborovou" medaili si odvezla Alena Havránková z IT Studia Nemochovice, která však byla se svým umístěním velmi spokojená zřejmě už proto, kolik dalších známých borců nejen z ČR skončilo ve výsledkové listině až za ní. Juniory vyhrál Michal Růžička a získal zlatou medaili. Na novou interpretaci pravidel doplatila Monika Chládková (OA Heroldovy sady), která s krásným výsledkem 69 % měla získat stříbro, ale protože je ve WP v kategorii juniorů potřeba mít 75 %, medaili bohužel neobdržela, stejně jako třetí Belgičan Bert Goossens. Žáci tentokrát ve WP úspěšní nebyli, žádný z nich nezpracoval minimálních povinných 50 % zadání pro zápis do výsledkové listiny.
A závěr patří královské disciplíně – opisu textu. V ní je nejsilnější a nejpočetnější konkurence, soutěž má velmi dlouhou tradici. Nejlépe si vedli junioři, kteří obsadili celé stupně vítězů. Málokterému žákovi se podaří po přechodu do juniorské kategorie svůj úspěch obhájit. K naší velké radosti se to podařilo Luboši Beranovi – v Pekingu zlatý žák, letos zlatý junior, a to výkonem 596 hrubých úhozů. Krásnou stříbrnou medaili si odváží Tomáš Portych (Praha, Gymnázium Postupická) s 514 hrubými a bronz Karin Cieslarová výkonem 501 hrubých úhozů. Kdyby Karin začala psát zavpisem, její obrovský talent by jí umožnil výsledky daleko vyšší. Mezi žáky si ve velké konkurenci vybojovala stříbro Karolína Foukalová, přemohl ji jen Belgičan Axel Moerman, který napsal 500 hrubých, Karolína 470. V prakticích jsme na medaile bohužel nedosáhli, Turci a Francouzi (ti druzí podle neověřených informací nepíší všemi deseti) byli skvělí. Nejlepší z našich skončil Petr Hais na 5. místě, 9. Petra Vintrlíková a 10. Ondřej Kanta. Velkým objevem letošního MS je Klára Odehnalová ze ZŠ Šrámkova v Opavě. Po pouhých devíti měsících výuky ZAV pod vedením paní učitelky Karin Solné dokázala napsat při třicetiminutovém opisu 400 úhozů a bude tak velkým českým želízkem v ohni v žákovských kategoriích za dva roky v Gentu.

Na vyhlášení výsledků dorazil a s úspěchy našich reprezentantů se seznámil tiskový atašé velvyslanectví ČR v Paříži pan Michal Dvořák.

Velké potěšení nám způsobili naši slovenští přátelé – delegace Interinfo Slovenska se k nám přidala a všechny radosti i starosti jsme mohli sdílet společně, jako tomu bylo dříve za dob Československa. A neztratili se – zkušená Marcela Kaliská bodovala v grafickém těsnopisu a korespondenci, Ivana Pazúrová, Antónia Duláková a Martin Homola pak v opisu i v korektuře textu.

Sportovní úroveň i osobní kouzlo českých závodnic a studentek v psaní na počítači ocenil Régis Roinsard, režisér francouzského filmu Populaire, který více než dvacet z nich angažoval po castingu Johany Katz na soustředění v Rožnově pro připravované scény soutěžního prostředí padesátých let minulého století, kdy se ještě psalo na psacích strojích. Trenéři českého družstva, bývalí závodníci Jaroslav Zaviačič a Helena Matoušková, jsou tak postaveni před mimořádný úkol: naučit vybrané písařky připravený text psát v jazyce francouzském a navíc na psacích strojích z doby, kdy písařina byla i pořádná fyzická dřina.

Děkujeme všem, kdo přiložili ruku k dílu v přípravách i na místě samém. Opět jedna dvouletá etapa končí a další začíná. Opět přebolí to, co nebylo podle našich představ. Opět zůstane ve vzpomínkách jen to hezké. Opět zapomeneme, kolik práce znamená jen za ČR celou výpravu i soutěžní zadání připravit a rovnýma nohama po pár měsících vkročíme do příprav šampionátu 2013 v Gentu.

Poděkování za podporu patří MŠMT, školám, sponzorům, obcím. Jmenovitě na místě velmi pomohli Renáta Drábová, Robert Sigmund, Zuzana a Jiří Absolonovi, Věra a Lubomír Cieslarovi, Iva a Josef Vráblíkovi, Ladislav Novák, Milan Musil st., Karin Solná, Eva Lošťáková, Šárka Šťastná, Taťána Kurečková, Jana Fraňková i Zdeňka Kuczová. Zuřivý fotoreportér Rudolf Stára se s námi určitě brzy podělí o své fotografie, Oleg Sejfi opět nezklamal při pomoci na cestě. Není podstatné, co přesně kdo dělal, důležité je, že celý "hodinový stroj" dobře šlapal a Česko si po pekingském úspěchu nejen neuřízlo ostudu, ale naopak obhájilo svou neporazitelnost. Zůstane to tak i za dva roky v Gentu?

ZAVi

Přečteno 3318x.
2. 8. 2011
výtah
© 2016 ZAV | grafika: Adam Hadraba | webmaster: Miloš Černilovský