Šenovský datel 2008
Mezi sedmi nejlepšími šest mužů
Trofej obhájila OA Valašské Meziříčí
K tradiční pohárové soutěži pro studenty II. ročníků středních škol (s možností účasti mladších) v psaní na počítači „Datel“ se letos do Šenova u Nového Jičína sjelo 72 soutěžících z 21 škol.
Zajímavý je vývoj výsledkové listiny z hlediska pohlaví účastníků: v roce 2006 se mezi šest nejlepších probojoval pouze jeden muž (Tomáš Křenek), v minulém roce byl poměr šestice nejlepších vyrovnaný – tři pánové, tři dámy, zato ročník 2008 přinesl neobvyklý ústup žen: mezi sedmi nejlepšími se umístila jediná, Petra Huďová z OA Frýdek-Místek!
Čtvrteční bodovaný trénink (37 nominačních cvičení a následné minutovky) byl průběžně přenášen pomocí učitelského programu ZavAdmin a jako obvykle naznačil pořadí vlastní páteční soutěže. S velkým odstupem vyhrál reprezentant OA Chotěboř Luboš Beran. Svoji vynikající kondici a dobré nervy potvrdil i další den prvními místy ve všech soutěžních disciplínách. Zopakoval tak loňský triumf Hany Belicové z Valašského Meziříčí, celkovým výkonem byl ale ještě o 118 úhozů nad jejím výsledkem, třebaže střední školu navštěvuje teprve prvním rokem a svým ročníkem narození bude na světovém šampionátu v Číně zařazen do kategorie žáků.
Sportovní smůla se letos trochu lepila na Davida Křenka. Před rokem – ještě jako žák Základní školy Rožnov pod Radhoštěm – úspěšně sekundoval o jeden až dva roky starším účastníkům Datla, letos ale v soutěži nejnáročnější (ve shodě s pravidly mistrovství světa 100 úhozů za neopravenou chybu) nechal za 10 minut 9 chyb neopravených! Těsně před druhým startem ho „odchytila“ televize Polar a natáčela s ním rozhovor tak dlouho, že se na Davida čekalo, po odstartování nejnáročnější desetiminutovky se přes protesty organizátorů zase kameraman nedal odradit a Davida zblízka desítky vteřin dál natáčel. Ve středu 15. října by mělo být interview v TV Polar vysíláno, poté na http://www.tvportaly.cz/novy-jicin/ archivováno.
Celkovým vítězem se stává tříčlenný kolektiv z jedné školy podle pořadí daného součtem výkonů v čistých úhozech za 3 x 10 minut. Výsledku nad 25 000 letos dosáhli reprezentanti obchodních akademií Valašské Meziříčí, Chotěboř, Vlašim, Zlín, Bruntál, Frýdek-Místek, Hodonín a Ostrava, Mariánské Hory.
Šenovský datel byl jednou z posledních velkých soutěží, sloužících i jako nominační prověrka pro světový šampionát 2009.
Při slavnostním zahájení ředitelka školy paní Renata Važanská přivítala účastníky letošního ročníku jako reprezentanty svých škol, kteří byli jako nejlepší na soutěž delegováni a už tím patří mezi vítěze, i když by ve výsledkových listinách své jméno našli až mezi posledními. Zdůraznila význam soutěžení a motivační dopad srovnávání výsledků. Specializaci psychologa bezděky demonstrovala poučením, že každá vzpomínka spojená s emocemi zůstává v paměti uchována trvaleji. V úvodních zdravicích padla i myšlenka, že po letech se nebudou soutěžící trápit vzpomínkou na případný neúspěch v soutěži, ale zůstanou jim do paměti vryty zdánlivě méně významné, ale příjemnou atmosférou soutěže zarámované zážitky.
Starosta města Ivan Týle přišel osobně účastníky celostátní soutěže pozdravit a v Novém Jičíně přivítat. Svoji informovanost o moderní výuce a tréninku psaní na klávesnici ZAV vyjádřil poznámkou, která u publika vzbudila spontánní úsměv: „autor této metody pro mne byl něco jako Yetti. Je o něm také slyšet, zanechává po sobě i stopy, ale nikdy ho nikdo neviděl … jsem rád, že jsem ho osobně poznal právě v Novém Jičíně.“
Těsně před šenovskou soutěží se v odborném tisku objevila teorie o škodlivosti soutěžení, nevhodnosti srovnávání výsledků jednotlivých žáků, zejména zveřejňování pořadí v rámci tříd, které ty poslední stresuje. Drtivá většina vychovatelů ví, že případný „stres“ tohoto druhu je naopak velmi potřebnou formou upozornění na potřebu pomoci těm, kteří zaostávají, ale jsou ochotni pomoc učitele přijmout, současně ale formou „popostrčení“ těch, kteří nezaostávají kvůli handicapu, ale v důsledku nižší studijní pracovitosti. Tento užitečně „stresující“ zážitek zaostávajících je ale efektivní prevencí před dopady daleko tíživějších pozdějších stresů praktického života. Protože tyto antisoutěžní řádky podepsala vyučující hostitelské školy letošního Datla, prošel jsem o to pečlivěji nástěnku v počítačové učebně. Z vyvěšených přehledů ale bylo vidět, že se studenti této školy o kvality v přípravě klávesnicové gramotnosti bát nemusejí. Ani ti, kteří na školu přejdou z dosud nejúspěšnější blízké „líhně talentů“, Základní školy ve Starém Jičíně. Ne náhodou se letos nejlepší z nich, Marie Dorazilová, blýskla při jednom z opisů hrubou rychlostí nad hranici 400 úhozů za minutu. Věřím, že účast na tréninku českého družstva jí přinese i vyšší přesnost při opisu podle mezinárodních pravidel, že se naučí i v soutěžní atmosféře psát s takovou koncentrací, aby při psaní dělala jen minimum chyb, které bude stejně jako jiní zkušení soutěžící včas cítit a opravovat. Marušce stačilo místo 16 neopravených chyb ve „stovkovém“ opisu mít podobně jako zkušenější soutěžící 3 – 5, aby se v letošní výsledkové listině stala nejen nejúspěšnější reprezentantkou domácí školy, ale zařadila se mezi absolutně nejlepší i v hlavním celkovém pořadí – v kombinaci!
V tradičně přátelské atmosféře proběhlo ve čtvrtek večer i setkání pedagogů. Jako vždy se při něm setkali staří známí, učitelé, kteří se do této neoficiální „rodiny ZAV“ vracejí nejen proto, že mají díky výsledkům své práce důvod doprovázet na soutěže úspěšné studenty, ale i proto, že pro soutěžení a své svěřence rezervují takový prostor ve svém srdíčku, že jim stojí za to cestovat nepohodlně i stovky kilometrů kvůli několika desítkám společně strávených hodin. Denně si všichni mejlujeme, někdy celé roky se známe jen podle jména, z nezbytné technické a metodické podpory programované výuky se postupně stává dialog živých lidí, kteří i po osobním setkání a poznání zatouží. Aby mohli poděkovat, přiťuknout si na zdraví a radost ze soutěžního setkání, ale i načerpat užitečné informace. Trenér letošního absolutního vítěze, Rudolf Stára z OA Chotěboř, tuto část dopadu soutěží formuloval stručně: „Já si z takových setkání vždycky něco nového odvezu, co se potom při výuce hodí.“
Přes poučení informacemi, že i u nás se jakoby podle čínského vzoru bezostyšně za účelem hmotného zisku odcizují myšlenky, se tradiční téma učitelského setkání „novinky z oblasti zpracování textů“ neomezilo na informace o nadcházejícím světovém šampionátu. Jako novinky z „dílny ZAV“ byl popsán vývoj různých klávesnic, jednak pro tělesně postižené, hlavně ale zaujala informace, že účastníci další soutěže (ZAV-Hodonín) budou s největší pravděpodobností prvními diváky praktické ukázky stenografování na speciálním stenografickém stroji v jazyce českém. Vlastně prvními jenom v tomto tisíciletí. Kdyby v padesátých letech nezemřel profesor Vrátný, nepochybně by – podobně jako v USA – české školy stále vychovávaly stenografy využívající klávesnice konstruované pro psaní v akordech. Zlínský žák pana profesora, Miroslav Junek, tehdy při údajně jediném předvedení veřejnosti dosáhl rychlosti 90 slov za minutu. Věříme, že v Hodoníně i tento historický výkon bude překonán a naznačí další směr vysoce efektivního zpracování mluveného slova v době, kdy se „psaní hlasem“ prokazatelně v češtině nevylepšuje tak, aby mohlo nahradit klávesnici, v době, kdy většina kvalitních aktivních stenografů si záznamem jednání například v Parlamentu díky této skvělé kvalifikaci spíše již jen přivydělává k důchodu.
Datel odlétl zpět do svého rodiště ve Valašském Meziříčí, stovka jeho účastníků se vrátila do svých škol. Nejdelší cestu měli kolegové z Rakovníka, kromě jiného si odváželi náměty na novou soutěž, při níž by sami výjimečně cestovat nemuseli.
Všichni účastníci letošního Datla si odnesli nové myšlenky, zážitky a vzpomínky z těch trvalejších. V průběhu akce bylo vysloveno poděkování starostovi, vedení školy, jejím vyučujícím, mně coby Yettimu i nenápadné Heleně Matouškové, která vše soutěžní připravila a vyhodnotila tak bleskově, že přes drobnou nepřesnost ve vytištěných výsledkových listinách jí všichni mohli poděkovat přinejmenším za to, že stačili včas odjet na víkend, zejména ale za to, že svoji práci devítinásobná mistryně světa odvádí jako ti nejlepší učitelé s pocitem potřeby předat ze svých bohatých zkušeností maximum svým nástupcům. Kéž by zůstali tak féroví a skromní, jako „naše Helena“ a drtivá většina těch pedagogů, kteří se na setkání této „rodiny kolem klávesnic“ opakovaně setkávají.
Text: Jaroslav Zaviačič
Foto: Rudolf Stára
